Originální

Pastelky

15. října 2011 v 22:38 | Garou-tan
Občas padne téma týdne do noty mým pocitům. Tak proč si nezatančit?

Pseudonadpis

14. října 2011 v 21:48 | Garou-tan
Kašlu na nějakou úroveň nebo opakování slov. Jen surové pocity a myšlenky. Copak ty nejsou chaotické a neopakují se?

Věříš na osud?

2. června 2011 v 19:04 | Garou-tan
Ještě včera se mi to líbilo. Časy se mění... (moje blbost zůstává. A mám pocit, že Akira si občas zapálí. I když... třeba se mi to jen zdá.)

Čokoláda

30. května 2011 v 20:07 | Garou-tan
Řekla jsem si, že napíšu stránku denně. Alespoň. A zrovna teď se mi při tom cvičném psaní povedlo něco docela dobrého.

xxx

29. května 2011 v 1:02 | Garou-tan
Ne, nemá to jméno. Co s tím? Už asi nic.
Pro všechny, kdo jsou ochotni veřit, že moje schopnost psát mě nenechala na holičkách. Ale hlavně přo Fabianu.

Zpátky

8. května 2011 v 20:29 | Garou-tan
Kdo ví, jestli mám být vděčná nebo zoufalá, nechť se, prosím, ozve...

Umírám, mon amour

8. května 2011 v 11:44 | Garou-tan
Mělo to být něco úplně jiného, abyste věděli. "Garou míní, múza mění", nebylo to tak? Dobře, já vím, nebylo. Už končím.
(Ne. Nemají jména. Protože prostě nechci. A ne. O ději se asi taky mluvit nedá. Nějak mi to poslední dobou nejde...)

Tohle už mi nikdy nedělejte

30. dubna 2011 v 21:54 | Garou-tan
Prostě jsem měla na podobný konec náladu.

Jen my tři

4. dubna 2011 v 23:13 | Garou-tan
Jen já a noční Londýn.

Ve tmě

1. března 2011 v 20:17 | Garou-tan
Jedna věta, která se mi honila hlavou. "Vrazili mi život do rukou a já nevěděl, co s ním."
Nepotřebuju AK.
Mimo mísu. Zdá se mi to, nebo jsou názvy mých povídek nějak moc často příslovečná určení místa?
No, to je jedno.
Líbí se mi to. Zase jednou.

Pod hvězdami

28. února 2011 v 0:18 | Garou-tan
Pocitovka. Zase jednou.

Já a můj právník

26. února 2011 v 12:44 | Garou-tan
Už dlouho mi něco podobného strašilo v hlavě... ale není to kdoví jaké veledílo. Jen jsem přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby středoškolák chodil s relativně majetným právníkem... nic moc souvislého. Jen pár společných chvilek.
(Poznámka v závorce: ich forma není zrovna má silná stránka)
Pro Batmana. Vítej zpátky.

Nad Tokiem

15. února 2011 v 23:43 | Garou-tan
Posedla mě nechuť ke všemu kolem. Pak jsem zahlédla, že Akira bere do ruky nějakou tlustou knihu o japonských dějinách...
Poznámka ke jménu: Kitsu je zkrácenina z Kitsune, což znamená liška. A lišky se často prohání japonskými mýty... každých tisíc let jim naroste další ocas. A po sedmém očasu jim zezlátne/zbělá kožich. A samozřejmě jim nedělá problém lidská podoba.
Já jen tak na okraj.
A mimochodem. Fabi? Tahle je pro tebe. (Neříkej to Akirovi, ale to tys mě z té nechuti vytáhla.)

Pád někoho jiného

7. února 2011 v 23:57 | Garou-tan
Věděli jste, že na vztek skvěle zabírá ryba zapečená s bramborami a zalitá smetanou? Já ne. A nevěděla jsem ani, že potom budu pořád běhat na záchod.
Zjišťuju, že mi dělá problém napsat jednodílnou povídku delší než dvě/tři stránky. Chtěla jsem to řešit, ale najednou je mi to úplně jedno... vrr. Aspoň, že za chvilku bude doma můj dárek pro Batmana.

Šach mat

6. února 2011 v 22:41 | Garou-tan
Ráda se pitvám v těhle věcech. Miluju šachy a báseň o černé a bílé od Chelsea. Taky vám přijde, že povídkou jde říct i to, co by člověk nikdy nezformuloval?
Já vím, nedávám smysl. Ale to po mně teď ani nemůžete chtít...

Stačí jeden polibek

10. ledna 2011 v 20:39 | Garou-tan
Umělec potřebuje inspiraci. Inspiraci přináší múzy. Polibkem...

O dítěti a jeřábovi

2. ledna 2011 v 19:31 | Garou-tan
Pocitovka. Nic víc, nic míň.

Noční

30. prosince 2010 v 15:46 | Garou-tan
Pro The. Je to sice krátké, ale snad ti to udělá radost. 
Takhle to dopadá, když chci psát, ale nevím, co přesně. 

Koroshitai

27. prosince 2010 v 11:03 | Garou-tan
Bosé nohy na tatami a tiché šeptání sametového kimona, obojí téměř neslyšné.
Opět vypadl proud a chodbu halila tma. Opět se probudila s vědomím, že v domě, v jejím pokoji někdo je. Opět její kroky doprovázelo tiché kapání, jak z čepele krátkého meče padaly kapky krve.

Jen pár slov

24. prosince 2010 v 11:13 | Garou-tan
Pro Fabianu, protože mě už tolikrát chválila. A protože miluju její povídky i básně, ač jejich čtení umí bolet.
Pro Atyiyu, protože ať si od ní přečtu cokoliv, vždy je to něco nádherného.
Pro Elišku Linn a Hanku Rose, protože mě baví jejich články a jsou to správně praštěné sestry.
Pro Malé Chluaté Stvoření z Alfa Centauri, protože i sebekratší návštěva jeho planetky (či jeho komentář tady u mě) mi vždy přinese úsměv na mou vlčí tvář.
Pro Le fille Ash, protože její slova mi vždy umí zvednout náladu.
Pro The, protože nemám žádný čaj, který bych jí dala - a že já jí něco dát opravdu chci.
A pro všechny ostatní, kteří tu kdy zanechali a plánují zanechat komentář. Protože právě komentáře mi připomínají, proč vlastně píšu.
Takže - jedna vlčice vám přeje Veselé Vánoce. (Popřála by i splnění všech přání, ale takový charakter není.) A také splnění všech vašich přání. (Dobře. Vlčice je charakter… ale jenom na Vánoce.)

Černobílé tajemství

1. prosince 2010 v 21:32 | Garou-tan
Můj narozeninový dárek pro Neelu-hime.
Bohužel jsem se to nedozvěděla zrovna brzo, takže se omlouvám za délku. Ač jsem přála už třikrát, popřeju klidně i po čtvrté - všechno nejlepší k narozeninám. Snad se ti bude líbit ^^
Poznámka nad čarou: před yaoistkou není v bezpečí vůbec nic, co je mužského rodu... (obzvlášť před yaoistkou, jako jsem já)

Srdce?

17. listopadu 2010 v 15:19 | Garou-tan
Další z mých pokusů, inspirovaný mým snem. Hudební doprovod byl Breath

Pohádka třikrát jinak

11. listopadu 2010 v 17:51 | Garou-tan
Jeden z mých psacích experimentů. Valča (náš smetáček) je po operaci a zrovna k světu nevypadá, tak se potřebuju trochu odreagovat. Navíc nám teď už zase zdrhnul křeček... pokud někdo ví, kudy z toho terárka leze, dejte mi, prosím, echo.
Všichni to známe - černokněžník unese princeznu, princ ho zabije a princeznu si vezme. Garuš to vzala do pracek a rozhodla se, že se na to podívá očima hlavních aktérů. 
Pohádky jsou totiž na různé experimenty a podobné vlkoviny nejlepší.
Omluvte případné překlepy.

Následky žolíků

6. listopadu 2010 v 23:22 | Garou-tan
Nudila jsem se... tak jsem začala psát. V domku z mých smyšlených cihel se rozhodně nenudili - málem jsem to nestíhala sledovat. Ještě, že tu Fukurou mám, jinak by to byl docela průšvih.

Zvědavost zabíjí jen kočky

4. listopadu 2010 v 20:45 | Garou-tan
Povídka do soutěže, na téma Happy Day. Vzala jsem shounen-ai zaměření z trochu jiného konce.
 
 

Reklama