Dvacátý druhý zápis

18. září 2011 v 20:34 | Garou-tan |  Deník prostituta
Dneska jsem poprvé zažila ten pocit, kdy nemůžu psát, protože mám práci do školy. Je to hrůza. A taky jsem zničila zářivku ve své lampičce. Akira mě zabije. Ale do té doby snad ještě stihnu něco napsat ;)



***

V noci mě vzbudila bouřka.
Vlastě skoro. Tuláka vylekalo hřmění. Skočil mi do postele a strkal do mě čumákem, dokud jsem se nevzbudil.
Tak jsme šli do kuchyně. Udělal jsem si čaj a zatáhl žaluzie. Pak jsem si sedl na zem vedle Tuláka. Položil mi hlavu na kolena. A měl sklopené uši. Zkusil jsem mu vysvětlit, že se nemusí bát. Vypadal, že chápe, co mu chci říct. Ale stejně vypadal vystrašeně.
Řekl jsem mu, že to je jako s drakem. Musí se někde schovat a čekat. Drak chvíli hledá, ale pak odejde. Jenže se pak vrátí. Vždycky se vrátí.
Tulák zakňučel. Hladil jsem ho po zádech a řekl, že on se draků bát nemusí.
Za chvíli přišel Felix. Přisedl si. Dlouho nic neříkal. Pak mi podal knížku. A řekl, ať čtu. Že můj hlas uklidňuje. Byly to básně. Nevím, kdo je psal, ale četly se krásně. Jen se zdály trochu dětské. Plné naděje. Možná víry. Tu pořád ještě neumím pořádně poznat.
Nevím, jak dlouho jsem je četl. Ale bylo jich hodně.
A když jsem se podíval na Felixe, smutně se usmíval. A jednou si otřel oči. Ale snažil se, abych to neviděl.
Když jsem dočetl, vypadal, že spí. Začal jsem si dělat čaj. Ale vzbudil se. Tak jsem hrnek dal jemu, ať si jde lehnout. Zavrtěl hlavou. A řekl, že venku prší. Jestli se s ním nepůjdu projít.
Ptal se, jestli jde ztratit část sebe. Myslím, že jde. Ale není to jako s vázou. Někdo tu díru vždycky zase zaplní. Sice si člověk napořád pamatuje, kdo tam byl předtím, ale přestane to tak bolet. Někdy to přestane bolet úplně.
Felix se zeptal, jestli je to jiné než upustit vázu.
Řekl jsem, že je. Ale že se to může stát najednou. Že člověk může ztratit kus sebe a přitom upustit vázu.
A to že pak musí opravdu bolet.
Felix jen přikývl. A protože vypadal hrozně smutně, objal jsem ho.
A když navrhl, ať se vrátíme, už svítalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Fabiana Fabiana | E-mail | Web | 18. září 2011 v 20:44 | Reagovat

Tenhle pocit jsem měla loni dost často...
Někdy člověk musí přemoct bolest a dovolit jinému, aby se pokusit zaplnit tu díru. Ale někdy je děr v srdci víc a jen ten pravý člověk je dokáže vyplnit všechny a ještě slepit vázu. Miluju tě <3

2 Jenny Jenny | Web | 19. září 2011 v 19:56 | Reagovat

Jo, to s tou školou teď zažívám - matura na krku :)
Je to krásný :)

3 angie angie | 20. září 2011 v 18:41 | Reagovat

dokážeš vymýšľať úžasné metafory.
Denník je proste skvelý:) dúfam, že vyhoretá žiarovka ti nezabráni v písaní:):)

4 Lebeda Lebeda | E-mail | Web | 25. října 2011 v 1:24 | Reagovat

Třídní původ? Moji předkové byli neandrtálci, takže díky za info:-)

5 Marcus Marcus | E-mail | Web | 7. března 2012 v 0:42 | Reagovat

No jasnýýýý

6 Stylové Stylové | E-mail | Web | 26. března 2012 v 14:39 | Reagovat

Moc hezký článek =).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama