Dvacátý zápis

6. července 2011 v 22:51 | Garou-tan |  Deník prostituta
Bral jsem Tuláka na vyšetření.

Cestou zpátky začal padat sníh. Tulákovi se hrozně líbil. Začal v něm běhat. A když jsem se ho snažil chytit, utekl ještě dál. A štěkal, ať za ním běžím. Jednou jsem spadl. Hned byl u mě a olizoval mi tvář.
Když nás Felix viděl ve dveřích, rozesmál se. Vypadal jinak než obvykle.
Posledních pár dní vypadá smutně. A viděl jsem ho u květinářství. Koukal na růže. Pak si začal povídat s prodavačkou. Vypadalo to, že se ho snaží rozveselit. Ví, co s Felixem je? Rád bych se ho zeptal. Ale třeba mi to i řekne sám.
Aspoň, že se pořád směje. Hlavně, když jsou Sini a Tulák s ním. A když mluví se mnou. Vždycky se usmívá. Doufám, že jen neschovává ty smutné oči. Že to myslí vážně. Ale nevím. Můžu jen doufat. Možná věřit.
A brát ho s Tulákem a Sinim na procházky.
Včera jsme šli krmit kachny. Ptal se, jestli jsem někdy něco ztratil. A jak jsem se s tím vyrovnal. Řekl jsem, že nevyrovnal. Jen to přestalo tak bolet. Se ztrátou se vyrovnat nejde. Je to jako slepená váza. Nejdřív ty praskliny mrzí. Pak si na ně člověk zvykne.
Felix řekl, že takhle jde tu vázu rozbít jen několikrát. Pak už střepy slepit nejdou.
To je pravda. Proto si člověk musí dávat pozor. Aby moc nezkazil. Ale když do něj někdo strčí? Jen málokomu váza nespadne na zem.
Nosit s sebou polštář nepomůže.
Vázy totiž vždycky padají vedle něj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Fabiana Fabiana | E-mail | Web | 6. července 2011 v 22:58 | Reagovat

To o vázách mě rozbrečelo...

2 Jenny Jenny | Web | 7. července 2011 v 10:46 | Reagovat

Já říkám, že velká bolest nikdy nepřejde, ani čas ji nezmenší. Pouze si na ni zvykneš, ale to neznamená, že by byla o něco menší. Ne, je stále stejná, stejně bolestivá, tíží naprosto stejně. Kdybys jí dala jinému člověku, bolelo by ho to jako tebe na začátku. Jenže člověk se i s bolestí naučí žít.

3 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 10. července 2011 v 8:12 | Reagovat

Vázy mne dojaly....

4 angie angie | 11. července 2011 v 8:44 | Reagovat

chudák Félix... dúfam, že Prostitútovi sa ho podarí rozveseliť. také milé postavy si nezaslúžia byť smutné.
obraz váz bol krásny... máš pravdu. nedajú sa zliepať stále znovu a znovu, lebo ti nakoniec zostane len to lepidlo.

5 Peťo Peťo | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 17:49 | Reagovat

Moc pěkný blogík. Zase někdy mrknu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama