Zase trochu starší. Když jsem ji psala, spolužák mi koukal přes rameno a poznamenal, že můj úkolníček jednou bude mít velkou cenu. Třeba bude někdo ochotný si ho za pár milionů koupit, až budu mít tu Nobelovku. Což se s mou soušasnou psací aktivitou stane tak za dvě stě let. A to už tu nebudu.
ZASYPANÁ SLOVY
Z hlubin duše sbírám slova
Štěstí zkouším zas a znova
A když se mi nedaří
Hledám verše ve snáři
Snář však ztrácím - tu a tam
Kde pak slova shánět mám?
Koukám do knih, mezi řádky
Nikde nic, jen samé hádky
Má slova jsou kolem však
Slyším je a je to tak
Lapit do sítí je stačí
Proš se na mě ale mračí?
Vadí jim snad moje zbraně?
Co když jen nevím, jak na ně?
To na tom nemění nic?
Chci svá slova poznat víc...
Chci jim hloubku citů dát
S jejich významem si hrát
Jak se to naučit mám
Když svá slova málo znám?
Slova, nepřesná a bledá
Slova, na něž prach si sedá
Slova, slova, slova
Hledám pořád nová
Hledám, jenže nenacházím
Snad z cesty do lesa scházím
A ztrácím se mezi slovy...
Tam už sítě nezabolí









Měl pravdu.
Neříkej, že neměl.
Hrozně se mi líbí první sloka,a druhá, a třetí, čtvrtá, pátá, šestá a sedmá :)
Nádherné.