close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Umírám, mon amour

8. května 2011 v 11:44 | Garou-tan |  Originální
Mělo to být něco úplně jiného, abyste věděli. "Garou míní, múza mění", nebylo to tak? Dobře, já vím, nebylo. Už končím.
(Ne. Nemají jména. Protože prostě nechci. A ne. O ději se asi taky mluvit nedá. Nějak mi to poslední dobou nejde...)


***

Díval se na zvonící telefon. Ruce měl založené na hrudi, hlavu nakloněnou na stranu. Nikdy to nezvedal hned napoprvé - věděl, že vždycky zavolá zase. A volat bude, dokud to nezvedne. Byl tak rozkošně předvídatelný…
Nakonec ale po mobilu sáhl a přijal hovor dřív, než se Brit rozhodl to položit.
"Voláš o deset minut později než obvykle, mon amour," uvědomil svého přítele.
"Musíte vy Francouzi pořád do něčeho rýt?" ozval se dotčeně Brit.
"Jen do anglických věcí. Možná to má co dělat ještě se stoletou válkou," zauvažoval Francouz.
"Konečně jsi vymyslel něco jiného, poslední půlrok to byla Johanka z Arku," utrousil Brit.
"Britské rýpání naprosto postrádá kreativitu," posteskl si Francouz.
"Jako by ji to vaše někdy mělo," odsekl nevraživě Brit.
"Je t´adore, mon petit lapin," uvědomil svého přítele Francouz.
"Neříkej mi tak," zamumlal sotva slyšitelně Brit.
"A proč ne?" nechápal Francouz. "Vždyť se to k tobě náramně hodí."
"Nejsem malý. A králíček už vůbec ne," pokračoval v mumlání Brit. Francouz se pro sebe usmál; to znamenalo, že se pořád ještě červená.
Na chvíli byli oba dva ticho.
"Jaké je v Paříži počasí?" zeptal se nakonec Brit.
"Proč vlastně pořád mluvíte o počasí?" odpověděl otázkou Francouz.
"Tak promiň, že jsem se snažil začít hovor," řekl dotčeně Brit.
Francouz chvilku váhal, pak ale promluvil. "Je tu teplo. A myslím, že mi na balkoně začínají kvést růže. Jak je u vás?"
"Už třetí den prší," prohodil Brit. Francouz si nemohl nevšimnout změny v jeho hlase. Pousmál se.
"Když jsme se poznali, taky pršelo."
"Ale to pršelo víc. A byli jsme oba v Londýně."
"Trafalgarské náměstí, viď? Seděl jsi vedle mě, promočený na kost. Vypadal jsi jako zmoklé štěně."
"Nech toho. Byla mi zima."
"Proto ti vůbec nevadilo, když jsem nad tebe dal deštník a půjčil ti náhradní mikinu."
Brit se na chvíli odmlčel. "Ale když ona strašně hezky voněla," přiznal potom.
"Buď rád, že nejsem s tebou," poradil Britovi Francouz.
"K tomu bys mi mohl dát aspoň jeden pořádný důvod," informoval ho Brit.
"Kdybych byl s tebou, asi bych tě celého snědl, mon petit lapin," odvětil s úsměvem Francouz.
"A to jsou Francouzi prý gurmáni," reagoval nechápavě Brit.
"To měla být pochvala," bránil se Francouz. "Jsi první člověk, kterého bych byl ochotný sníst."
"Takže by ti nevadilo, kdybych já byl snědený a ty si mohl užívat, co?" zeptal se Brit kousavě. Bylo však jasné, že to nemyslí zle.
"Vzdávám se, dneska jsi vyhrál ty."
"Už bylo na čase," nadmul se pyšně Brit.
"A to jsi byl před chvilkou tak roztomilý," zabědoval posmutněle Francouz.
"No tak," zamlaskal nespokojeně Brit, "vždyť víš, že už ti na tvoje lamentování po telefonu neskočím."
"Dobře, jsem špatný herec," přiznal se Francouz.
"Špatný herec, ale úžasný malíř," odvětil Brit.
"To byl kompliment?"
"Neptej se na takové kraviny."
"Takže to byl kompliment."
"Byl jsi vůbec u toho doktora?" změnil raději téma Brit.
"Kdybych nešel, jsem si jistý, že bys tu do několika hodin byl a dotáhl mě tam sám," odtušil Francouz.
"O tom nepochybuj," ujistil ho Brit. "Už přišly výsledky?"
"Přišly," přisvědčil Francouz.
"A?" chtěl vědět Brit.
Francouz dlouhou dobu mlčel. "Umírám, mon amour."
Zazdálo se mu, že Brit na druhé straně na chvíli přestal dýchat. "Co… cos to říkal?"
"Že umírám."
"Takže to potvrdili?" promluvil Brit potichu.
Odpovědí mu byl jen Francouzův srdečný smích.
"Počkej, čemu se směješ?" nechápal Brit.
"Ale no tak, mon amour. Umírám leda touhou tě vidět."
Brit zavěsil.
Francouz položil telefon na stůl a s úsměvem se na něj zadíval. Zavolá do několika minut - vždycky to tak dělal. Chvilku bude tak rozkošně naštvaný, jak to svede jen on, ale pak se uklidní. A odejde dřív, protože si musí ještě spoustu věcí sbalit.
Po chvíli se telefon přeci jen dal do zpěvu. Zpíval přesně ten šanson od Edith Piaf, který Brit nemohl vystát. Francouz se musel usmát.
Možná mě tvá předvídatelnost jednou začne i překvapovat, mon amour, napadlo Francouze, když bral telefon do ruky.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fabiana Fabiana | E-mail | Web | 8. května 2011 v 11:53 | Reagovat

Jediné, co mě napadá... Chudák Brit...

2 Romin Romin | Web | 8. května 2011 v 12:03 | Reagovat

Jak předvídatelný Brit :3

3 Jenny Jenny | Web | 8. května 2011 v 12:45 | Reagovat

Tohle se mi líbí snad i víc než prostitut, jestli to vůbec jde. Úžasný dialog, ty štiplavé poznámky Brita a popichování Francouze. I ta historie v tom zakomponovaná, bravurní nápad, Garou. :)

4 Atyiya Atyiya | Web | 8. května 2011 v 13:49 | Reagovat

U mírám touhou číst tvoje povídky...
Název rubriky je zasloužený... :o)

5 Luc Luc | Web | 8. května 2011 v 18:22 | Reagovat

úžasné, ten dialóg, so všetkými narážkami, a do toho história, úplne som niekedy bola škodoradostná ako Francúz, potom aj trošku ľutovala Brita :'D
pripomínalo mi to uke a seme vzťahy z Hetalie, ja viem, som hrozná, pri tom tvojom obrázku som si hneď pomyslela na Kuroshitsuji, teraz zase na Hetaliu.. Mali by mi zakázať tie animáky :'DD

6 angie angie | 9. května 2011 v 17:42 | Reagovat

potvora jedna (myslené ako kompliment v zmysle mon petit lapin)
a také, že toto nám už nerob? alebo sme už zabudli? uf, dráma ako vždy, aj keď tentokrát len na sekundu. ako to robíš?

7 Long Long | 17. května 2011 v 21:01 | Reagovat

To jsou celí Francouzi.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama