Mám vzteka, ale protože tu není Batman, nechám si to pro sebe. Aspoň, že zítra nemusím do školy...
***
Adeline chce Felixovi koupit štěně.
Prošli jsme asi deset obchodů. Ale ani jedno se jí nelíbilo. Tedy, ona řekla, že se pro Felixe nehodí. Přemýšlel jsem. Jaký pes se pro něj tedy hodí? Napadl mě velký a chlupatý. Ale ten by se do bytu asi nevešel.
Možná malý a chlupatý?
V jednom obchodě si Adeline začala povídat s prodavačkou. Já našel štěně. Hned mi začalo olizovat ruku. A když mě kouslo a já ji odtáhl, vrtělo ocasem. Šel jsem pro Adeline. Chvíli se na štěně dívala. Pak mi řekla, že jsem ho našel.
Sehnala ještě pár dalších věcí.
Pozvala mě k sobě. Měla tam otevřené kufry a rozložené věci. Říkala, že po Felixových narozeninách jede pryč. Snad studovat. Vrací se někdy na jaře. Prý to ještě neví přesně. Dala mi adresu. Ať jí píšu dopisy. Kdykoliv se mi bude chtít, mám jí napsat.
Pak mi řekla, že štěně zatím nechá u sebe. A poslala mě domů.
Šel jsem přes park. Seděl jsem na lavičce a pozoroval kachny, když ke mně přišel toulavý pes. Nic jsem pro něj neměl. Ale stejně vyskočil na lavičku vedle mě. Chvilku se na mě díval. Tvářil se docela chytře. Zdálo se mi, že se i usmívá.
Poprosil jsem ho, aby tu na mě zítra počkal. Ještě chvíli si mě prohlížel.
Pak zavrtěl ocasem a odběhl pryč. Vypadal spokojeně.
Přiměl mě se usmát?









Aww. Mám chuť ho obejmout. Vážně.
Nemůžou psi ublížit kachnám? Asi ne. Moje pocity bývají iracionální.