Angličtina a čeština. Začíná mě bavit psát básně, kde se jeden řádek vyskutuje často, případně pořád... (Ovšem to neznamená, že to je k světu. Když to teď po sobě čtu, moc se mi to nelíbí...)
KOČIČÍ OČI
Kočičí oči ve stínu
Propalují tvá záda
Kočka se totiž tak nerada
Svojí kořišti vzdává
Kočičí oči ve stínu
Zeleně žhnou a září
Těžko říct, jaké pocity
V jejich hlubinách se sváří
Kočičí oči ve stínu
Hodují na tvé duši
Bojíš se, nemáš ponětí
Co všechno kočka tuší
Kočičí oči ve stínu
Jenom po tobě touží
Utíkáš, ale neschováš se
Stále kolem tebe krouží
Kočičí oči ve stínu
Zobou tvůj strach jako zrní
Kdykoliv snažíš se o usnutí
Slyšíš, jak kočka vrní
Kočičí oči ve stínu
Smějí se slabosti tvojí
Vysmívají se tak okatě
Bys neviděl, že se bojí
Kočičí oči ve stínu
Mají ze všech lidí strach
Jejich děsem však živí se
Jinak obrátí se v prach
Kočičí oči ve stínu
Už tě teď nesledují
Jiskry kdysi v nich uvězněné
Teď prázdným vzduchem plují
Kočičí oči ve stínu
Teď už jen prach z nich zbývá
To ani ty už nepřemýšlíš
Kde že kočka přebývá?









Kočičí oči jsou
lepší než skrytá kamera.
Kočka je dobrý strážce a příjemný společník... pokud se jí zrovna chce. A každá kočka umí být krutá. Ale kdo by neodpustil, když vidí ta jejích očíčka ^^