Je mi na nic. Pro změnu...
DESATERO RYTÍŘŮ
Rytíř se ozbrojil odvahou
A boji v ústrety vyšel
Padl však v boji se zradou
Když jí do cesty přišel
Druhý si naději osedlal
A svět tak moc chtěl spasit
Přetvářka však ho zabila
Než stihl svůj meč tasit
Třetí si oblékl upřímnost
By mohl napravit chyby
Lež ho však shodila do propasti
Aby nesplnil své sliby
Čtvrtý víru si přinesl
V budoucnost, sebe i jiné
Závist ho kousnutím otrávila
Kdopak by tušil, že zhyne?
Pátému jeho čest pomáhala
Aby jiným neublížil
Touha po moci ho umučila
Ani se k ní nepřiblížil
Šestý se bil za spravedlnost
Až do posledního dechu
Bezpráví se však postaralo
By po něm nebylo vzdechu
Sedmý byl přítelem dobroty
Býval by všem pomohl
Kdyby za ním nepřišel vztek
Co mu do hrobu pomohl
Osmý chtěl lidem přinést štěstí
Každému alespoň kousek
Za tímhle přišla nepřejícnost
Vrazila mu do zad brousek
Devátý do vínku dostal soucit
Říkal, že na něm záleží
Díky hrubosti a tyranii
Jeho tělo teď zemi náleží
Desátý křídla z lásky měl
A právě pro ni chtěl bojovat
Smrt mu však křídla ze zad strhla
Znamená zemřít milovat?









Citové, nabité. Silné. Trhavé.
A já ptám se: Kde je ten jedenáctý, co se poučí, a vyrazí do boje s prostým úsměvem na tváři a neočekávajícností? :)