Psané při "řešení" krajského kola matematické olympiády. Bylo to ve středu... ale já jsem už od přírody líná osoba. Omlouvám se.
Sebestředná poznámka: líbí se mi ta atmosféra. Nevím proč, ale líbí.
ANDĚLSKÁ
Smutný je osud andělů
Kteří zaprodají duši
Křídla si ze zad trhají
Pomalu, aniž to tuší
Nekřičí při tom bolestí
Ani neroní slzy
Litují svojí hlouposti
Smrt přišla příliš brzy
Zavřela vrata do ráje
A obě křídla jim zhltla
Kdy jen se andělská přísaha
Takhle nehezky zvrtla?
Smutný je osud andělů
Kteří cit nepoznali
Radosti, smutky i nadšení
Potom i křídla jim vzali
Rozervali je na kusy
A zase složili zpátky
Vysmívali se jim vesele
Utekli zadními vrátky
Pak nechali je umírat
Pomalu, samotné v koutě
Neříkej mi, že neslyšíš
Jak jejich duše zvou tě
Smutný je osud andělů
Kteří po pomstě touží
Ponecháni jsou v hlubinách
Ať se svou touhou se souží









krása. smutné ale pôvabné,na mňa to pôsobí tak snovo, kúzelne.
a inak, máš preklep vo verši "pomalu, samotné v koutě" v predposlednej strofe.