close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rozčtvrtěná osobnost

2. února 2011 v 16:07 | Garou-tan |  Výlevna
Aneb jak Garou k Akirovi přišla a rozhodla se, že to prostě vydrží, dokud se s Batmanem neuvidí.

Tedy.
Akira se ve mně schovával už hodně dlouho, ale ke Garou, Fukurou a Lipanovi se nastěhoval až dneska. Měla bych říct, že za něj vlastně vděčím Batmanovi.
To by bylo k jeho příchodu. Než ho představím, dovolím si trochu času věnovat i svým zbylým třem částem mé osobnosti.
"Ale začneš mnou."
"Ne, začne mnou."
"Proč by měla začínat tebou? Já se na začátek hodím víc."
Obávám se, že tentokrát má Garou pravdu.
*Akira se na mě zadívá*
Napadá mě, že já bych vlastně neměla říkat, že jsem Garou. Jsem Garou-tan, případně Garuš. Jediná Garou tady v okolí je Nakada Garou, mé první další já.
Je opravdu výbušná, urážlivá a lehce dokáže ublížit ostatním (ale většinou ve vzteku nebo nechtěně). Škodolibost je samozřejmostí. Je šílená a s chutí to dává najevo, dělá jen to, co se jí zrovna chce - ani se neobtěžuje začínat s věcmi, které ji nebaví. Je drzá a nemá ráda lidi. Taky má hodně citlivý nos a špatně snáší, když jí něco nevoní.
Nosí jen kimona a rozpuštěné vlasy. Patří k ní červená barva, puška (plus střelné zbraně obecně) a černá vlčice Kami.
Jako další se objevil Lippi, tedy Lipan, zdrobněle Lipánek.
To je moje hodná část, kterou ukazuju jen lidem, kteří za to fakt stojí. Snaží se zvedat náladu, je to romantik, opravdu věrný, rád ostatním pomáhá, je docela dost citlivý a není moc těžké mu po citové stránce ublížit, a jelikož je to taková dobrá a křehká duše, Garou a Akira ho často šikanují, takže se moc často ke slovu nedostane. Ubránit by se jim zvládl, ale bohužel pro sebe není ten typ. Taky miluje skládání domečků z karet - vždy, když může, tak skládá.
Často a rád nosí návleky na ruce, má černé vlasy a na pravé tváři vytetovaná tři pírka. Jeho barva je černá (v článcích je ale vidět tučně) a má orlici jménem Paura.
Třetí je Nakada Fukurou, mladší dvojče Garou.
Kliďas, nic ji nerozhází a co se jí netýká, to neřeší. Nad věcmi bez problémů dokáže jen tak mávnout rukou a přestat je řešit. Nedokáže příliš dobře povzbudit, ale skvěle uklidňuje. Většinou stojí úplně mimo dění a jen pozoruje, aniž by zasahovala. Miluje hudbu a za nic na světě by se jí nevzdala.
Vlasy nosí stažené v culíku a nevezme na sebe nic jiného, než oblečení nějaké postavy z mangy/anime. Má bílou vlčici Aku.
A jakožto "nejlepší" nakonec přichází Shimitsu Akira.
(Nemusíš mi hned na začátku skákat do řeči.
"Ale vždyť je to pravda.")
Začnu třeba tím, že je to mé první druhé já, které v sobě má i něco jiného, než jen část vlastností. Akira má moje schopnosti. Píše, sem tam kreslí a je chytrý (ano, přiznávám, že si myslím, že jsem chytrá). Rád ostatní opravuje - ale ještě raději je neopraví a nechá je zapamatovat si danou věc špatně, aby se tím pak bavil. Navíc miluje utrpení druhých, hlavně těch, které nemá rád. Rád lidem ubližuje vědomě, ať už fyzicky nebo psychicky. Je neuvěřitelně náročný, co se týče pozornosti od ostatních, a nejradši by lidi, které má rád, vlastnil, aby věnovali pozornost jen jemu a nikomu jinému. Je opravdu dominantní a když na to přijde, tak i sadista. Taky by mohl rozdávat sebevědomí. Sice se pořád tváří, jak je skvělý a že zvládne cokoliv, ale své možnosti zná. Vytahuje se jen pro efekt. A je neskutečný sobec.
Nosí brýle a má výrazné, zelené oči. Patří k němu nekomata (kočičí strašidlo se dvěma ocasy) Ran a žlutá, ale pokud se mi nacpe do nějakého článku, tak mu patří kurzíva.

***
Nakada, 中田 - "v rýžovém poli" (znaky pro vevnitř a rýžové pole)
Garou, zpravidla to píšu v katakaně ガロウ, v kanji 餓狼 - "hladový vlk" (znaky pro hlad a vlka)
Fukurou, 福狼 - "sova", podle znaků ale "vlk, který má štěstí" (znaky pro požehnání/štěstí a vlka)
Shimitsu, 死密 - "tajemství smrti" (znaky pro smrt a tajemství)
Akira, 明 - "zářivý"/"čistý"/"jasný" (znak pro zářivého)
Ran, らん - "orchidej", jiné čtení znaku pro bouři
***
aaa
A ještě pár drobností, které někam potřebuju napsat.
Začala jsem se stranit zbytku třídy, takže o přestávkách nasazuji sluchadla a jen poslouchám muziku, učím se nebo měním SMSky s Batmanem. Tradadá, hned se nade mnou začala stahovat mračna blbých keců, pohledů a mám pocit, že za chvíli na tom nebudu o nic líp než Š. Ten se taky s nikým nebaví a je jiný. Já se donedávna přetvařovala, ale co jsem přestala, tak o mě už nikdo nestojí. Ale mně je to jedno.
Lipan by z toho možná byl špatný, ale Akira je nad věcí povznesený s tím, že nemám zapotřebí si podobných věcí všímat.
A Akira má nade mnou poslední dobou hodně navrch.
Ovšem, jen v něčem. Nikdy nejsem jen jedno své já. V jedné věci převládá Garou, v další Akira, v jiné Fukurou nebo Lipan. Mám prostě z každého trochu...
Pak mi přijde, že se lidi bojí být sami sebou. Radši se budou vydávat za někoho jiného, aby je ostatní přijali a oni se pak nemuseli bát chodit do školy/do práce/do jakéhokoliv jiného kolektivu. Já nemám zapotřebí ze sebe dělat někoho jiného. Není můj problém, že lidi mají potřebu šikanovat odlišné, aby si dokázali, jací jsou borci.
Když se to tak vezme, šikanovat bych mohla. S klidem bych se mohla vysmívat ostatním, že jsou úplně pitomí, navážet se do nich i cokoliv jiného - ale já to nemám zapotřebí.
Mám svoje snad zdravé sebevědomí, nepotřebuju si ho tímhle způsobem zvyšovat.
"Já mám taky zdravé sebevědomí."
To ano, ale to tvoje je zdravé nějak moc.
Pak je tu ještě Batman. Špatně snáším, že se s ním nemůžu ruku v ruce procházet po městě, že mu nemůžu dát pusu a že ho nemůžu vidět jinak než přes webkameru. Střídají se u mě chvíle, kdy nemůžu přestat brečet, a období, kdy jsem odhodlaná to vydržet tak dlouho, jak bude nutné.
Ale teď to vypadá, že ta první chvilka už jen tak nepřijde. Akira možná (no, spíš určitě) není lidská bytost s ukázkovými vlastnostmi, ale v tomhle mi pomáhá. V téhle věci totiž svým příchodem odehnal Lipánka pryč.
Včera jsem si přišla slabá a říkala jsem si, že vůbec nic nevydržím. Bylo mi ze sebe hrozně.
Ale teď je to něčím jiné.
"A kdo ti pomohl?"
Chtěla jsem mlčet, abych ti nezvedala sebevědomí, ale teď mi došlo, že vyšší už být nemůže...
"Budu to brát jako kompliment."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 The The | Web | 2. února 2011 v 16:18 | Reagovat

Jo, jo, článek se ti moc povedl. | Garou a její střelné zbraně...| + Mlč, ty pacifisto zatracenej, střelné zbraně mají něco do sebe. +  |Nemají, berou životy, berou lásku...tak nekecej, ty nádhero.|
Ale dost! Tohle má být můj komentáře, ne váš!
+To máš ale smůlu, děvče. Tenhle komentář je náš..^^ + |Ale no tak, Ayo, nech jí trochu místa na vyjádření názoru...| + Sklapni. Pan Všechno-vím-všechno-znám-mám-všechny-rád-a-jsem-nechutně-laskavý-ač-o-to-nikdo-nestojí zase promluvil...+
*povzdech* Vy jste tak strašné protiklady...
+ Postřeh. Někdy si říkám, že v té hlavě nemáš jenom piliny, Thei.+
Tak mě napadá...protiklady se přitahují!
|+COŽE?!+|
Hahaha, a je klid.
Mimochodem, Fukurou je ta správná flegmatička. Vlastně..všechna tvá já mají něco do sebe. Akira je takový strašně...+^^+ *nedokáže to popsat* +^^+
Hele, já se jí začínám bát. Moc se usmívá. D:
No...skončím to tím, že ti přeju, aby ses mohla s Batmanem procházet ruku v ruce po městě... ^^

2 Jenny Jenny | Web | 2. února 2011 v 17:48 | Reagovat

Mno, je pravda, že jsem se v tvých já párkrát ztratila, ale teď jsi to tu pěkně osvětlila.

Nejdůležitější je, že všechna dávají dohromady TEBE :)

Jinak, znovu se skláním před tvou obrazotvorností :)

3 Victoria* Victoria* | E-mail | Web | 2. února 2011 v 20:48 | Reagovat

Článek krásný, layout ještě lepší. Nemám co k tomu víc dodat:)

4 Atyiya Atyiya | E-mail | Web | 2. února 2011 v 22:52 | Reagovat

Já se v tvých já přestávám orientovat...

5 Dragilia Dragilia | Web | 4. února 2011 v 16:57 | Reagovat

Vykašli se na lidi, kteří tě nedokážou brát takovou, jaká jsi. Ty si nic jiného než poťouchlosti nějakého Akiry (snad to skloňuju dobře :-) ) nezaslouží.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama