close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pod hvězdami

28. února 2011 v 0:18 | Garou-tan |  Originální
Pocitovka. Zase jednou.


***

Opřel se o kamenné zábradlí a přitáhl si k sobě popelník. Z kapsy vytáhl krabičku cigaret; zapálil si a spokojeně vydechl. Pár chvil pozoroval, jak se kouř vytrácí, ale brzy se radši zadíval na hvězdy.
Naštěstí bydlel od města dost daleko na to, aby je viděl úplně všechny.
Začal hvězdy počítat - vždycky se je snažil spočítat všechny, když byl ještě malý kluk. Začínal Měsícem, protože tehdy ještě nevěděl, že to není hvězda. Jednou kvůli tomu týden nemluvil se starším bratrem, který se mu to snažil vymluvit.
Po několika desítkách to vzdal.
Típl cigaretu do popelníku a zapálil si další.
Vzpomněl si, jak jeho a bratra vzal otec poprvé pod stan. Myslel si, kdoví jaká to nebude zábava, ale sotva se setmělo, les byl tak děsivý, že nedokázal usnout. A strašidelné historky jeho bratra mu usínání ani trochu neusnadnily.
Od té doby už si s ním příliš nerozuměl.
Zapálil si další.
V knihovně narazil na knihy o magii a démonech. Všichni se mu smáli, doma mu říkali, že těm nesmyslům nemá věřit. Obzvlášť bratr se mu posmíval rád. Posměch by dokázal ještě ignorovat. Ale čeho je moc, toho je příliš, říká se.
Proto měl jeho bratr dopravní nehodu.
"Nemusíš mi děkovat," ozvalo se vedle něj.
"Vždyť taky neděkuju," odvětil.
"To jste všichni takoví?" zeptal se po chvíli mladík sedící na zábradlí. Jantarové oči upíral na člověka vedle sebe a vyčkával na svou odpověď.
"Jací?" pozvedl obočí muž, když se v popelníku ocitla další cigareta. Tentokrát si nezapálil - zadíval se na mladíka vedle sebe. Chvilku pozoroval, jak si noční vánek hraje s jeho vlasy, ale brzy ponořil pohled do jeho očí.
Ta neznalost v nich mu přišla opravdu roztomilá.
"Nespokojení s tím, co máte," řekl po chvíli mladík. "To se ti tak hnusí mít zdravé plíce?"
"Možné to je," odpověděl neurčitě. Zachtělo se mu zapálit si další, ale nakonec od toho upustil. Namísto toho si mladíka prohlédl. "Co ty jsi vlastně zač?"
Mladík se na něj překvapeně - a poněkud ublíženě - podíval.
"Tys mě sem přivolával tak často, že jsem za tebou radši začal chodit sám, a nevíš, co jsem zač?" zeptal se rozhořčeně.
"Nějak jsem neměl potřebu to zjišťovat," odvětil líně a opět se zadíval na hvězdy.
"Sukubus," odsekl uraženě mladík.
Muž si opět zapálil; neměl potřebu to nějak komentovat.
Démon ho chvíli propaloval pohledem. Zarýval ho tak hluboko, jak jen dokázal - člověk se jím ale nezdál příliš zasažen. Jako by byl tak zabraný ve svých úvahách, že mu už nezbýval žádný kousek pozornosti, který by démonův pohled vzal na vědomí.
Mladík to vzdal a raději se otočil, aby se taky podíval na hvězdy.
"Nemám lidi rád," usoudil nakonec člověk.
"Co přesně na nich nemáš rád?" optal se po chvíli démon.
Dlouho mlčel, než se rozhodl odpovědět. "Jejich podstatu."
Pak přišel k sukubovi a zezadu ho objal kolem pasu. Mladík se k němu spokojeně přitiskl a zavřel oči. Líbilo se mu teplo jeho těla, jeho dech, který cítil na svém krku, i vůně drahých cigaret. Rád ho pozoroval, poslouchal jeho hlas i po kouskách polykal jeho potěšení a rozkoš.
Přirostl mu k srdci. Pokud jako démon právo na něco takového měl.
A i kdyby neměl, ani trochu ho to nezajímalo. Stejně nad ním nestál nikdo, kdo by ho mohl potrestat.
"Proč právě tu?" zeptal se, když na rameni ucítil tíhu jeho hlavy.
Vzpomněl si, jak příjemná bývá tíha celého jeho těla a chuť jeho potu pokaždé, když si ho bere. Nic nebylo krásnější než tak těsná blízkost právě tohohle člověka. Pokud tedy krásu dokázal vnímat.
I kdyby ne, nesešlo na tom.
"Je na lidech, v co ji promění," začal nakonec člověk. "Může se z ní stát něco dobrého i něco zlého, mohou si vybrat, co vlastně budou zač."
Dlouho bylo ticho.
"To je všechno?" ozval se nakonec démon.
"Není," zavrtěl hlavou člověk. "Ale nevím, jak to mám říct."
"Co jak máš říct?"
"To, co se mi honí hlavou. Nevím, jak přesně mám všechna ta zbytečná slova dát dohromady. Možná proto, že nevím, která jsou vlastně zbytečná."
"Tak řekni to první, co tě napadne."
Člověk se od sukuba překvapeně odtáhl - démon se jen ohlédl, pozvedl obočí a sklonil se k jeho rtům, aby mu z nich ukradl polibek. Když na jazyku ucítil chuť jeho potěšení, spokojeně mu vzdechl do rtů a pročísl jeho černé vlasy.
Moc dobře věděl, že si je barví.
Odtáhl se a zadíval se svému společníkovi do očí. Vyčkával, co se dozví tentokrát.
"Nemám rád lidi pro to, co jsou."
"Ano," přikývl spokojeně démon, "to je ono."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fabiana Fabiana | E-mail | Web | 28. února 2011 v 0:23 | Reagovat

Geniální. Naprosto geniální.
Jak to sakra děláš?

2 Taychi Taychi | Web | 28. února 2011 v 6:21 | Reagovat

Promiň ale hned po ránu se válím po zemi smíchy XD...Já jsem četla "Sukulent" XD...
Ach ty moje oči :D..Jinak je to samozžejmě dobrý ;)

3 Mňoukla &vymňoukla Mňoukla &vymňoukla | Web | 28. února 2011 v 9:00 | Reagovat

To je tak nádherné, láska s démonem, ach, ach. Opravdu kam chodíš na ty nápady, je to úchvatné!

4 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 28. února 2011 v 13:40 | Reagovat

Krásně napsané!!! A jak už bylo zmíněno, dokonalý nápad!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama