Pocitovka. Zase jednou.
Únor 2011
Já a můj právník
26. února 2011 v 12:44 | Garou-tan | OriginálníUž dlouho mi něco podobného strašilo v hlavě... ale není to kdoví jaké veledílo. Jen jsem přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby středoškolák chodil s relativně majetným právníkem... nic moc souvislého. Jen pár společných chvilek.
(Poznámka v závorce: ich forma není zrovna má silná stránka)
Pro Batmana. Vítej zpátky.
Třináctý zápis
23. února 2011 v 17:56 | Garou-tan | Deník prostitutaCo myslíte, je třináctka nešťastné číslo?
Špatný nápad
19. února 2011 v 17:38 | Garou-tan | DrabbleNa spisovatelskou soutěž u The. Zadaná slova byla mrkev, nebesa, křídla, ponožka a pohřeb.
Kdo ví
18. února 2011 v 18:18 | Garou-tan | BásněKDO VÍ
Kdo ví, jaké je, když dochází dech
a když se naděje bojí?
Když zbyly jen jizvy na zádech
a šrámy na duši mojí,
kdo ví, kolik se dnes za štěstí platí
a co život vlastně stojí?
Za zrcadlem
18. února 2011 v 0:00 | Garou-tan | ČmáraniceČeká tam na mě. Ze všeho nejradši na mě zničehonic bafe, když si čistím zuby nebo trhám obočí. Naštěstí pro mě ještě nevylezl.
Dvanáctý zápis
16. února 2011 v 22:15 | Garou-tan | Deník prostitutaA jedeme dál. Mám chuť si s prostitutem sednout a popovídat si, neboť mě opravdu zajímá, kde přesně se ve mně vzal.
Nad Tokiem
15. února 2011 v 23:43 | Garou-tan | OriginálníPosedla mě nechuť ke všemu kolem. Pak jsem zahlédla, že Akira bere do ruky nějakou tlustou knihu o japonských dějinách...
Poznámka ke jménu: Kitsu je zkrácenina z Kitsune, což znamená liška. A lišky se často prohání japonskými mýty... každých tisíc let jim naroste další ocas. A po sedmém očasu jim zezlátne/zbělá kožich. A samozřejmě jim nedělá problém lidská podoba.
Já jen tak na okraj.
A mimochodem. Fabi? Tahle je pro tebe. (Neříkej to Akirovi, ale to tys mě z té nechuti vytáhla.)
Lovecká
15. února 2011 v 15:01 | Garou-tan | Vlčí zpěvyTak jako se v době národního obrození sbíraly české lidové písně z venkova, já se rozhodla po lesích posbírat vlčí zpěvy pro všechny možné i nemožné příležitosti.
Jedenáctý zápis
13. února 2011 v 20:31 | Garou-tan | Deník prostitutaLidé šílí z (AMERICKÉHO) Valentýna a já se bavím čtením dementních článků na Krásné, spisováním Deníku a překládáním částí mého a eMina rozhovoru do japonštiny... (neb rozhovory s Batmanem jsou na mé chabé znalosti moc složité)
Ukázka: (možno plně ignorovat)
eM: Yoi na, anta (Jseš dobrá)
Garou: Shitteru, shitteru ^^ (Já vím ^^)
eM: _O_ (:D)
Garou: ... kore wa nihongo de sugoi ne~ (ale v japonštině to zní úplně stylově...)
eM: Sugoi na, nihongo (Tak japonština je stylová...)
Garou: Shitteru, shitteru ^^ (Já vím ^^)
Pád někoho jiného
7. února 2011 v 23:57 | Garou-tan | OriginálníVěděli jste, že na vztek skvěle zabírá ryba zapečená s bramborami a zalitá smetanou? Já ne. A nevěděla jsem ani, že potom budu pořád běhat na záchod.
Zjišťuju, že mi dělá problém napsat jednodílnou povídku delší než dvě/tři stránky. Chtěla jsem to řešit, ale najednou je mi to úplně jedno... vrr. Aspoň, že za chvilku bude doma můj dárek pro Batmana.
Časová
7. února 2011 v 22:00 | Garou-tan | BásněPoslední polibek od múzy ve škole. Ne, lepší jméno teď nevymyslím. Momentálně mám nějakou naštvanou náladu. Pořád bych se vztekala nebo do něčeho mlátila.
Asi půjdu spát...
Akrostichům zdar
7. února 2011 v 19:31 | Garou-tan | BásněO češtině mě taky chytla psavá. Tak proč se jí snažit setřást?
Láska zdá se vratká
A možná i krátká
S tebou však je věčná
Katana dvojsečná
Až na konci času
A poslední řádek se mi zalíbil natolik (ať žije Akirova skromnost), že jsem rovnou napsala akrostich i na něj.
Natrhaná haiku
7. února 2011 v 16:56 | Garou-tan | HaikuChemie a přírodopis.
Když už jsme u té přírody - přišla mi šípková semínka od Babe. Nemáte někdo květináč navíc?
Nahoře a dole
7. února 2011 v 0:17 | Garou-tan | BásněMělo to být jinak. Ale slova si prostě začala dělat, co se jim chtělo... tak mě napadá, že k básnění vždycky potřebuju nějaký impulz. Píšu je bez rozmyslu, vždycky do mě prostě něco šťouchne a já vím, že teď potřebuju napsat báseň...
Ah. Ještě pořád nedávám smysl, co? Omlouvám se.
Šach mat
6. února 2011 v 22:41 | Garou-tan | OriginálníRáda se pitvám v těhle věcech. Miluju šachy a báseň o černé a bílé od Chelsea. Taky vám přijde, že povídkou jde říct i to, co by člověk nikdy nezformuloval?
Já vím, nedávám smysl. Ale to po mně teď ani nemůžete chtít...








