close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

V

5. ledna 2011 v 23:02 | Garou-tan |  FF
Chtěla jsem napsat normální článek. O tom, jak miluju způsob, kterým V mluví. O tom, jak zbožňuju všechny myšlenky a výroky, které se ve filmu objevily. O tom, jak je Evey jedna z mála ženských postav, které mi nevadí. Ale...
Nešlo to, splácala jsem jen tohle. Dobrou chuť.
Poznámka nad čarou: Nemá to jméno. Je to pocitovka. Chce se mi brečet. Kašlu na to, jak to ve filmu bylo doopravdy, psala jsem to tak, jak jsem si na to vzpomněla.
Chtěla bych vidět ohňostroj.
Moc bych ho chtěla vidět.
Dodatečně: V mi nepatří, vymyslel ho Alan Moore. On (nemyslím pana Moora) můj je.
Pro The.


***

Zavřely se za ní dveře - a zpoza brnění vyhlédl další člověk.
"Proč ses na ten film díval s ní?" Opíral se o brnění a jeho oči se dožadovaly odpovědi.
"Chtěla ho vidět," odvětil V.
"Mě ses nikdy neptal, jestli se s tebou chci dívat na Monte Christa," odsekl podrážděně.
"Neboť jsi mi naznačil, že o nic podobného nestojíš." Věděl, že se V usmívá. Pokud toho jeho tvář ještě byla schopna.
Zatvářil se ublíženě a chtěl něco říct - brzy od toho ale upustil.
Bylo zbytečné se hádat.

Když se V vracel, seděl na gauči a zvědavě si prohlížel jeden z ukradených obrazů. Možná o něčem přemýšlel, možná jen zabíjel čas.
V se posadil vedle něj, ale brzy si lehl a položil mu hlavu do klína.
Dělal to jen ze zvyku, jenže jemu to stejně dělalo radost. Vždycky se usmíval - i teď.
"Kdy dostanu svou růži já?" zeptal se.
"Nedostaneš," odpověděl V. Měl zavřené oči, odpočíval.
"Proč?" Jeho hlas byl naštvaný - opravdu naštvaný.
"Nemůžu tě zabít." Teď už V oči otevřel. Zadíval se na obraz, který on předtím pozoroval.
"Chm," nafoukl jen tváře.
"Tak bych zabil i sebe," podotkl V a opět oči zavřel.
Podíval se na něj, v očích se mu mihlo překvapení. Věděl, že se V usmívá.
"Jako bys to nevěděl," povzdechl si V.

"Neříkals, že si na ni chceš zatančit," zabručel. Seděl vedle mramorové sochy s koleny pod bradou. "A při rozhovoru se mnou nikdy Shakespeara necituješ. Ani nemluvíš tak, jako mluvíš s ní."
V mlčel - jen se na něj beze slov díval.
"Taky jsi mi nikdy neudělal vajíčka."
V mu chtěl odpovědět - on ale začal mluvit dřív.
"A nezačínej s tím, že jsem si o ně nikdy neřekl. Ona si o ně taky nikdy neřekla."
Pak se zvedl a zmizel v pokoji. Nezapomněl za sebou prásknout dveřmi.

Zatáhla za páku a vystoupila z vlaku, který se rozjel směrem parlamentu.
On se chvíli díval jejím směrem - pak se otočil zpátky. Vzal si jednu z růží, které kolem V ležely, a přivoněl k ní.
"Jsi tvrdohlavý, víš o tom?" zeptal se. Pak se bodl o trn. Schválně.
Žádnou odpověď nedostal.
Konečky prstů se dotkl bílé masky. Zůstala na ní sotva znatelná šmouha od jeho krve.
"To já s tebou budu jako poslední," šeptl. Spokojeně se usmíval.
Vzal do ruky pramen jeho vlasů. Vlak dál nerušeně uháněl po kolejích - a on zaslechl hudbu. Když ho v koutcích začaly pálit slzy, otřel si rukávem oči.
"Zamiloval ses do ní. Ale bylo ti úplně jedno, že tebe už miluju já."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 The The | Web | 5. ledna 2011 v 23:06 | Reagovat

Krásná.
Úžasná pocitovka.
Mám trochu pocuchané nervy. Ukápla mi i slzička. Je to krásné.
Nemám dostatek přídavných jmen.
Ne teď.
A už ani nejsem schopná spojovat jednoduché věty. Do souvětí.
Nadlidský výkon. To je to pro mě teď..
Už jsem to psala.
Ale je vážně krásná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama