Atyiya zadávala úkoly - a mně jeden opravdu padl do oka. Možná někdy zkusím i další, kdo ví...
Jinak, tohle je pro Fabianu. Už jen proto, že mě přiměla to zveřejnit (a taky proto, že opravdu nekouše).
***
"Cítíš to taky?" ozval se Kid.
"Cítím to taky," přisvědčil Sid.
"Já taky," objevila se vedle nich Lau. "Jinak bych s váma nikam nešla."
"Ne," uznal Sid.
"To nešla," kývl spokojeně Kid.
Všichni tři si vyměnili významné pohledy. Lawren vyšla zpoza stromů a stanula na lesní cestě; zavětřila. Pak se zadívala směrem, kterým cesta pokračovala.
"Jde to odtamtud," ohlédla se na dvojčata. Ta se brzy octla vedle ní.
"Voní to," začenichal spokojeně Sid.
"Skoro jako vlk," prohodil Kid.
"Další smečka?" naklonil hlavu na stranu Sid.
"O tom bychom věděli," podotkla Lau.
"Pravda," souhlasil Kid.
"To věděli," dodal Sid.
"Tak pojďte," vybídla je a sama vyrazila. Spadané jehličí tlumilo její kroky a brzy ztlumilo i kroky dvojčat. Zanedlouho zaslechli štěkot - Kid a Sid si vyměnili pohledy, jako by se na něčem chtěli domluvit.
"Vlci?" ozvali se společně.
"Sami jste říkali, že jen skoro, ne?" zeptala se netrpělivě Lau.
Dvojčata si opět vyměnila pohledy - ale to už Lawren zamířila směrem štěkotu. Beze slov vlčici následovali.
Na cestě se najednou objevil pes. Počastoval trojici zvědavým pohledem.
"Co jsi zač?" ozvala se po chvíli Lau.
Pes naklonil hlavu na stranu. "Husky přece."
"Husky?" podivil se Sid.
"Co to je?" přidal se i Kid.
"To snad nemyslíte vážně," zasmál se husky. "Husky je psí plemeno. Hodně využívané v psích spřeženích."
"Psí spřežení?" nechápala Lau.
"To je, když saně nebo něco podobného táhnou psi," vysvětlil husky. "My táhneme saně jen v zimě, jinak čtyřkolu." Pak se pyšně nadmul. "Já jsem leader."
"Leader?" ozvala se tentokrát dvojčata.
"Vedu spřežení," vysvětlil pes. "Vždycky jsem zapřažený až úplně vepředu. A musher mě má nejradši. Vždycky pro mě má schované nějaké dobroty nebo se se mnou mazlí dýl, než s ostatníma."
"Co to je musher?" chtěla vědět Lawren.
"To je náš páníček," řekl pes. Pak se posadil a pokračoval: "Dává nám jíst a stará se o nás. Taky vždycky jede na saních nebo na čtyřkole a říká mi, kudy mám vést zbytek spřežení."
"Ale co to je?" dožadoval se odpovědi Sid.
"Jelen, divočák, daněk?" hádal Kid.
"Nebo něco jinýho?" zkusil to Sid.
Husky se po nich nedůvěřivě podíval. "Jasně, že člověk."
Trojice vlků si vyměnila pohledy; pak je všichni upřeli na huskyho. Kývnutím ho vyzvali, ať pokračuje.
Pes se zamyslel.
"Často i jezdíme na závody," prohodil nakonec.
"Co to je, ty závody?"
"Jedeme určitou trasu a měří nám čas. Zjistí se tam, kdo je nejrychlejší," vysvětlil husky. "Několikrát už jsme vyhráli, mám v boudě i medaili."
"Medaili?" naklonila hlavy na stranu dvojčata.
"Je to kulatý a placatý," odvětil pes. "A většinou na šňůře. Musher říká, že i drahý."
"A k čemu to je?" optala se Lau.
"Všichni o mně pak ví, že jsem vyhrál," nadmul se opět pes.
Na chvíli zavládlo ticho.
"Co jste vůbec zač vy?" nedalo to huskymu.
"Vlci," odpověděla Lau.
"Fakt?" nevěřil pes. "Nevěděl jsem, že zrovna v tomhle lese jsou."
"Zbytek smečky loví," nadhodil Kid.
"A my chytili stopu," dodal Sid.
"Takže jsme našli tebe," uzavřela to Lau.
"Jo aha," přikývl husky. "Mimochodem. Jsem Caribu."
"Kid," představil se Kid.
"Sid," napodobil bratra Sid.
"Lawren."
"Nevěděl jsem, že vlci mají jména," podotkl Caribu.
"Mají," přisvědčil Sid.
"Vždycky měli," upřesnil Kid.
Ozvalo se hvízdnutí. Vlci poplašeně vyskočili na nohy a rozhlédli se.
"Klid," zasmál se Caribu. "Už musím jít, musher mě volá. Třeba se ještě někdy uvidíme."
Pak se zvedl a rozeběhl se směrem, odkud písknutí zaznělo. Lau s dvojčaty pozorovala, jak mizí mezi stromy, a na pár chvil zavládlo ticho.
"Co že to byl ten musher?" podívala se na dvojčata Lawren.
"Kdo ví?" povzdechl si naoko sklíčeně Kid.
"Přece husky," odpověděl mu důležitě Sid.









Jůů ♥
Posuzuji to jako dokonalý díl a chci číst další ♥
Caribu je skvělá postava ♥