23. ledna 2011 v 17:43 | Garou-tan
|
Téma týdne... zase jednou.
A opět nevím, čím přesně mám začít.
Zkusím to takhle - češtinu mám z duše ráda. Přeci jen, užívám ji už nějaký ten pátek. A to, co jsem z ní zatím poznala, se mi neskutečně líbí. Netvrdím, že jsem jazykový virtuos (jakožto třeba Jan Werich), ani že jsem v češtině zrovna přeborník. Neboť si osobně myslím, že nejsem.
Čeština je těžká - o tom žádná.
Ale nemyslíte, že jí to takhle sluší? Vždyť jaký jiný jazyk se zdobí tolika pravidly pro pravopis, nosí tolik synonym, svým pohybem dokáže vyjádřit tolik emocí; který jiný jazyk dokáže být v jednu chvíli sladký a kouzelný, v další zase tvrdý a nemilosrdný?
Angličtina je pro mě sice krásný jazyk, ale oproti češtině je poněkud strohá. Možná dokáže být v něčem hlubší, ale na druhou stranu je chladná.
Tak proč si češtinu, která dýchá a umí se svádivě usmívat i krutě smát, kazit chladnými a ostrými anglickými slovy?
Protože to je "cool", tedy "in" (pro nás vlastence očividně přeloženo "v módě")? Osobně na míchání dvou jazyků nic úžasného nevidím. Uznávám, občas to dělám - ale jen, aby zjistila, jak budou třeba němčina a japonština znít dohromady. Zjistím, zasměju se/řeknu si "to nepůjde" a zase mluvím jen jedním jazykem.
Je ironie, že tohle často dělají lidé, kterým ani čeština, ani angličtina moc nejde.
Asi jsou moc líní naučit se dobře jedno i druhé. Tak používají střípky svých znalostí z obojího. Je to trapné. Řečeno jinak: jedné vlčici to přijde "out", "uncool" a "poor".
Spolužačka pořád říká "to je beautiful".
Jednou jsem se jí zeptala, proč pořád používá anglická slovíčka.
Zeptala se mě: "To jako mám používat japonský?"
Nenutím ji používat japonská. Jen mě zajímalo, proč jí česká slova nejsou dost dobrá.
Jsem ráda, že Batman mi říká "Robin má krásné tělo" a ne "Robin má beautiful tělo" nebo "Robin má pěkné body". Robin je totiž neskutečně rád, že Batman do češtiny nerve nic anglického.
Navíc - chci být spisovatelka. Co bych to byla za spisovatelku, kdybych neměla ráda jazyk, jímž píšu?
Mám ho ráda. A moc.
I přesto, že mě často zlobí pravopis a jsem schopná dělat hrozné boty. Nikdo není neomylný. Natož pak tamhle nějaká Garou, co teď sedí ve svém doupěti. Tahle Garou ale ze zásady chyby nedělá. Snaží se psát tak, aby to bylo správně, protože nechce, aby čeština řvala kvůli jejím packám bolestí.
Občas ale do češtiny nechtěně dloubne. Nebo ji škrábne.
Ale že by do ní bodala nožem, skákala po ní, vysmívala se jí, říkala, jak je angličtina nádherná a čeština hnusná, věštila češtině smrt nebo jí jakkoliv jinak ohrožovala na zdraví či životě, to ne. Tamhle nějaká Garou v doupěti si to v životě nedovolí.
Chce být s češtinou kamarádka. Chce češtině udělat službu. Chce, aby čeština přežila všechny ty (omluvte mně) zasrané anglicizmy a cizí slova.
Vždyť to sakra jde říct česky.
Poznámka pod článkem: Garou má kamarádku Chelsea. Bydlí na Floridě. A učí se česky. Mám podezření, že ona má češtinu radši než většina Čechů v jejím (a mém) věku.
Druhá poznámka pod článkem: už vidím, jak po zveřejnění začnu nadávat, že to a to jsem zapomněla napsat. Nic dopisovat nebudu. Nadávat česky mě baví.
(Dodatek: takže si toho česko-anglického hybrida může směle strčit do prdele, drazí spoluobčané. Jestli angličtinu tak žerete, sbalte se a odstěhujte se do Ameriky. Pochybuju, že by někdo mířil do Spojeného Království. Kvůli Spojenému Království se určitě tolik anglických slov v češtině nepoužívá.)
Ale už končím.
Ještě bych se začala vztekat o něco víc kvůli Spojeným Státům.
Není na nich nic úžasného.
Respektive: není na nich nic, co by bylo úžasnější než Čechy a česká kultura. Ať si mají Grand Canyon, mrakodrapy nebo Sochu svobody. Pro mě je tady víc katedrála sv. Víta, Pravčická brána a namísto mrakodrapů mi s klidem postačí třeba vysílač na Žižkově.
Poslední poznámka pod článkem: to "ne" v nadpisu se vztahuje na češtinu jakožto předmět ve škole. Máme hrozného češtináře.
Zajmavý..:)