Vezmu to od konce, můžu?
Návrat do školy. Ach, strašná sranda. Pan Předseda se kupodivu nebavil s Herečkou a zdálo se, že by se mohl bavit se mnou. Jenže ouha, nepočítala jsem s tím, že-
"Tě bude většinu času ignorovat..."
"... a bavit se s Fryťákem a Dámou."
Sakra. Teď už se vás asi nezbavím a budete mi mluvit do každýho článku, hádám správně?
"Ano, to hádáš." *pokouší se o rozkošný smích, ale v jejím podání působí vyšinutě*
Ach jo. No, nebudu to tak rozebírat, prostě vztahy ve třídě se nijak nezměnily. Jen o přírodopise jsme trochu zaperlili.
Učitelka: Kdy byste hledali Kuks?
Z vedlejší lavice: Koks?
Sportovec: Co máme hledat?
Já: Dealera.
Taky jsem katedrálu sv. Víta překřtila na katedrálu sv. Pískovce. Takhle to, Gacktužel či vlkužel (tohle jsem zahlédla u Belly), dopadá, když se Garou až přespříliš učí o horninách. Nebo minerálech? Nevím.
"Já taky ne..."
"Co přejít k dalšímu bodu?"
Dobře. Tím je Reo (MP3 přehrávač). Dneska mi přišel a už jsou v něm narvané všechny písničky. Je boží. Miluju ho. Půl hodiny jsem na něj navlíkala přívěsek, co mi vyrobila slečna L. A to je vlastně všechno.
"Dobře, takže popojedem. Pokud jste fanoušky jejího..." *ukáže na mě* "... psaní, tak koukejte zbystřit."
"Ona má fanoušky?"
"Aneki, to je od tebe ošklivé."
Očividně mám, jestli ty komentáře u mých prací nejsou psaný z lítosti a strachu říct mi, že psát neumím.
"Což si o sobě stejně nemyslíš."
To přiznávám. Jsem se svým psaním spokojená, ale nepopírám, že jsou i lepší. (Poznámka v závorce: začínají mě články s prvky mých dalších já bavit. Baví i vás, nebo s tím moc otravuju?)
"Dobře, dobře. Teď k věci."
Ook. Takže tedy, hodlám začít pracovat na svojí knize.
"Takhle napsaný to ztrácí tu noblesu z rána."
Moment, dostrkám Garou do jejího pokoje a napíšu, co přesně mě k tomu vedlo...
Tak, hotovo.
Včera večer jsem si šla lehnout, jenže jsem nemohla usnout. Kolem hlavy se mi začaly prohánět postavy právě z příběhu, který si schovávám na knihu, a já tak nějak samovolně vytáhla papír, vzala Vejce a já (pořád mi leží na nočním stolku), položila papír na něj a začala si poznamenávat myšlenky, co se mi zrovna honily hlavou.
A zjistila jsem, že jsem s tím celkem solidně pohnula - snad rok to jen tak stálo (určitě přeháním, takže tohle berte s rezervou) a já čekala na múzu.
Přišla. V den, kdy jsem to nečekala.
Původně jsem chtěla vypadnout do Anglie a začít publikovat tam. Jenže teď mi ta potvora na rameni (nemyslím ani Garou, ani Fukurou, ani Lipánka) říká, že bych měla začít spíš tady, v rodné republice. Dala jsem potvoře za pravdu.
Ovšem, pořád sním o úspěchu v zahraničí. Jenže moje angličtina na to zatím nemá. A určitě nebude od věci, když nejdřív zkusím domácí čtenáře.
Přeci jen, kdo ví, jestli se do Anglie vůbec kdy odstěhuju - takže bych k tomuhle rozhodnutí asi dospěla tak jako tak, jen později.
Děj se mi rýsuje téměř před očima. Jen to musím všechno poskládat, domyslet, udělat si úplné jasno o postavách, zjistit, jaké informace nebudou už potřeba a všechno to narvat dohromady. Pak to samozřejmě i napsat a najít nakladatelství.
"To je docela dost práce."
"Na to, jak býváš líná, tak stopro."
Psaní mi za tu práci stojí.
"Myslíš, že je tahle choroba infekční?"
"Když to vezmeš kolem a kolem, jsme ona, takže to vlastně máme taky."
"Do háje. No, dobře. Svěříš se aspoň, o čem to bude?"
Mohla bych...
No. Zkusím napsat jakože-poutavou anotaci, co myslíte?
"Jo. To nezní špatně."
Jenom... co je vlastně anotace?
*zapíná Google* "Moment, vyptám se strejdy."
Jsi zlatá.
"Stručná charakteristika díla."
Dobře... ale já když něco podobného zkouším napsat, tak si přijdu fakt trapně.
"Nepřicházej a piš."
Fajn, fajn. Ale omlouvám se - nejspíš to bude trapné. Nebo, jak by řekla Fryťák, to bude "fail".
Spousta lidí žije v přesvědčení, že válkám už je konec.
Tedy, spousta obyčejných lidí. Řeší běžné starosti, chodí do školy či do práce, setkávají se s rodinou. Nemají ani ponětí ani o Lovcích, ani o Snílcích - natož aby věřili, že s Edenu na Zemi shlíží Bůh a z Pekla se na ni dívá Satan. Nevědí tedy o válce mezi nimi, která je stará jako svět sám.
Radši nebudu psát dál. Vážně mi to přijde jako chabý pokus...
*po chvíli ticha* "Není to namířené proti křesťanům. Ač by jí to bylo podobné..."
Mně by to podobné nebylo. To tobě.









Zní to dobře ;)