Je to zajímavé - přemýšlet jako někdo jiný, psát jako někdo jiný. Líbí se mi styl, jakým to můj prostitut píše. Líbí se mi jeho názory. Líbí se mi jeho myšlenky. Líbí se mi, že jsem ho takového vlastně stvořila já...
Kupodivu si nepřijdu namyšlená. Jen jsem prostě hrdá na svou práci.
***
Přemýšlím.
Proč jsem začal psát do dalšího sešitu? Ve starém je ještě místo. A já nikdy nebyl typ na symboliku. Nebo možná byl. Jen se o tom dozvídám teď.
Je to zvláštní.
Mít před sebou úplně prázdné stránky. Chtít je úplně všechny popsat. Vědět, (nebo spíš doufat) že budou popsané něčím jiným než dosud. Přijde mi to divné.
To je každá změna takováhle?
Nevím. Tahle je první, kterou si pamatuju. Ale během dne k ní přibyla další.
Možná se často ohlížím přes rameno a kontroluju většinu kolemjdoucích, zda někoho neznám, ale na změně to nic nemění.
Zase si začínám připadat jako člověk. Už nejsem žádná hračka na uspokojení cizích potřeb.
A je to nádherný pocit.
Teď je tu vlastně ještě jedna. Nesvítá. Je pozdní odpoledne.
A já sedím na lavičce v parku.
V opravdu krásném parku. Možná je to tím, že žádný další park jsem snad ani neviděl. Ale mně na tom nesejde. Pro mě je důležité, že má první procházka parkem byla tady. Protože tu mají roztomilé kachny. Které vypadají, že vědí víc než já.
Měl bych si najít práci. Alespoň prozatímní.
A kdyby se mi zadařilo ušetřit nějaké pečivo, chodil bych krmit kachny. Třeba by se pak rozhodly, že mi něco vyzradí…









Roztomilé kachny. Ňuf. Chci nějaké domů.
Mám ráda styl téhle povídky.
Těším se na další. ^^