Víte, ono to vážně přišlo znenadání. Chtěla jsem aspoň chvíli počkat a nechat si všechno uležet v hlavě... ale ono vlastně nebylo co nechávat uležet. Spadla jsem do toho a ležím v tom úplně celá, až po svá chlupatá ušiska.
Potřebuju Mukurovu košili, protože kapesník mi nestačí.
Pláču. Štěstím.
A bolí mě srdce, protože buší jako splašené.








