Má účast ve spisovatelské soutěži u The pokračuje - tentokrát úvahou na téma víra.
***
"Věř, a tvá víra tě uzdraví", říká se. Věděli jste o tom, že to je vědecky potvrzené? Já ještě před nedávnem ne. Ale (tuším) lékaři jednou zkoušeli podat pacientovi s bolestmi lék, který ho prý bolestí zbaví či je výrazně sníží - jenže jediné, co pacient dostal, byly "nepotřebné" vitamíny.
A přesto ho bolesti přešly.*
Už ani nevím, jak jsem po přečtení reagovala (neboť vám ve zvyku podobné články sama se sebou rozebírat), ale teď, jak tak přemýšlím nad dalšími řádky, mě napadlo - lidská víra musí být opravdu silná věc. Možná ani ne silná, ale mocná. Ano, mocná mi přijde určitě.
Obzvlášť, pokud je neochvějná.
Příkladem budiž víra v Boha. Kolik lidí se už díky víře v něj dokázalo zase postavit na nohy nebo žít dál? Podobný účinek by mohla mít i víra v lepší zítřek - a možná i má, já bohužel soudit nemohu. Osobně v tomhle ohledu věřím leda tomu, že všechno nějak dopadne.
Ovšem co se mé víry týče, je tu jedna, která je pro mě opravdu důležitá.
A to víra v mé sny.
Můžou se zdát sebebláhovější, nesplnitelné nebo i nesmyslné - ale i kdyby to někdo každý den připomínal, já budu věřit, že jich můžu dosáhnout. Dokud neselžu, tak je šance vždycky; nebo se to za posledních pár dní změnilo? Nevím, nevím.
Jedna věc je mi ale jasné - nicneděláním a jen vírou svých snů taky nedosáhnu. Takže bych se měla opravit a říct "věřím, že když budu dost cvičit a snažit se, dosáhnu svých snů". Vždyť i Edison prohlásil, že "genialita je jedno procento talentu a devadesát devět procent potu", ne?
Troufám si říct, že své jedno procento talentu mám. Nevím, jak jsem na tom s potem - vidím to tak, že mi nezbývá nic jiného, než se potit a potit. Nikdy totiž s jistotou nebudu vědět, kdy mých devadesát devět procent skončí.
A já jsem typ, který věří, že jen tak neskončí.
*EPOCHA 15/10, strana 28








