Malý, vánoční pokus.
SLAVÍK
Slavíčku malý bez peří
Jakou píseň že pěješ?
Nikdo tvým steskům nevěří
Ač si to tak moc přeješ
(Ve stínu slunce se hřeješ)
Tvé oči příliš smutné jsou
Stejně tak tvoje písně
Tvé oči s mraky vzhůru jdou
Nevíš, jak ze své tísně
(A vítr zní tak přísně)
Křídla mít, to by se létalo!
Tobě však lidé je vzali
Kapradí zpěvem by vzkvétalo
Mechy by tvůj hlas znaly
(A orlům korunu sňaly)
Hledíš však přes mříže z olova
Z věznitelů máš strach
Svět lidský - velká pohroma
Každý druhý z nich - vrah
(Tváří se jako tvůj brach)
Trpělivost máš železnou
A vůli z ryzího zlata
Naději ptačí ti nevezmou
Vídíš jen, jak ten čas chvátá
(Kaluží lidského bláta)
Křídla ti tenhle čas navrátí
A ty poletíš k nebi
Pak už se hodiny převrátí
I v zapomenuté zemi
(Kde všichni baví se přemi)
Až se otočí hodiny
Změn, těch nastane mnoho
Za vše bude moct jediný
Bez něhož bylo by stroho
("Slova, ta zmiňují koho?")
Toho, jenž štěstí přináší
Úsměv má jednou v roce
V ten den on smutek nesnáší
Vlídné jsou jeho ruce
(Jen a jen na Vánoce)









Taková depresivní na Vánoce ToT ale pěkná, to se musí uznat