Ano, ráda básně pojmenovávám jen přídavnými jmény.
ROZDVOJENÁ
"Marný jsou sny, všechna snaha!"
"Koukni na mě, moje drahá!
Nejbližší mě neznají..."
"Po paty ti sahají!"
"Neskákej do řečí starším."
"Stáří vždycky stojí za vším!"
"Nezvyšuj svůj mladý hlas,
Radši si smeť z ramen vlas."
"Dej mi pokoj s příkazy."
"Příznak mládí - nákazy."
"Stejně už nic nemá cenu."
"Ani přidat štěstí k věnu?"
"Já se vdávat nebudu!"
"Teď z tebe mám nerudu..."
"Myslet si můžeš co chceš,
Hlavní je, že se mnou zveš!"
"Však se tak zvu právem."
"Máš z myšlenek harém."
"Marnými 's je nazvala."
"Že sis prášky nevzala?"
"Měly bychom si je vzít."
"Co chce, to se může dít.
Já si je brát nebudu!
Svobodu tak pozbudu."
"To svoboda marná není?"
"Nesvoboda - zatracení."
"A co všechny marné sny?"
"Najednou vesele zní."
"Naděje a snaha též?"
"Ještě lépe, tomu věř!"
"Už zase jsi sama sebou."
"Možná sebou - navždy tebou."
"A tak to přeci má být."









Úžasný... :o)
Občas si taky tak připadám, jako by se ve mě hádali dvě strany, ale nebaví mě to poslouchat...