Google hlásí mínus jedenáct stupňů, venku sněží a Garou sedící nad hrnkem vychladlého čaje by se ráda s něčím svěřila.
Především je to ohledně psaných příspěvků. Mám v plánu do Vánoc (nejlépe tak do dvacátého) stihnout čtyři povídky. Neříkám, že budou nějak extra dlouhé, ale chci se soustředit hlavně na ně - jednu si píšu teda spíš pro sebe (resp. blogu k Vánocům), další dvě jsou pro Tay-chan a Neelu-hime a poslední chci taky někomu věnovat, ale nějak nevím, komu. Chalupářce nejspíš ne - říkala, že k Vánocům nic nechce, takže...
No, uvidím.
Jen jsem chtěla říct, že s delšími povídkami asi příliš nepohnu - když budu mít čas, tak určitě jo, ale já s tím spíš nepočítám. Když k tomu přičtu školu a chvíle bez nálady, rovnice pro ně moc příznivě nevypadá.
Ale po Vánocích, případně po Novém roce, začnou přibývat určitě. Mám v záloze ještě jeden nápad a chci se pustit do Tužky a not - no, kdo ví, třeba to i vyjde. Každopádně, nejdřív chci dopsat Tam a zase zpátky.
Kare no koto mo aru. (Pak je tu On.)
Skoro nic nepotěší yaoistku natolik, jako když může říct: "Můj kamárád má kluka!"
Já jsem ale ještě v lepší situaci. Můj kamarád má kluka, je ochotný odpovídat na mé vlezlé otázky a vůbec mu to (očividně) nevadí. Přikládám další kousek našeho nedávného hovoru (který je poněkud šifrovaný - člověk nikdy neví, kdy ho někdo poslouchá).
On: Ještě na něco ses chtěla zeptat, ne?
Garou: No... kdo komu?
On: To první?
Garou: Ne, to druhý.
On: Takže to, co jsi tipla?
Garou: Ne, to, cos mi potom upřesnil.
On: Jo aha... tak vzájemně.
A taky je tu fakt, že tomu pořád tak nějak nevěřím. Bude to chtít ještě chvíli... ne, že bych nebyla příjemně překvapená, to jsem, jen mi to zrovna v Jeho případě přijde sakra neuvěřitelné. Ale co, Gařina nevěřícnost asi nikoho nezajímá.
Tenhle článek asi taky ne...
Ať to tak neprotahuju: chtěla jsem se hlavně omluvit, že teď budu spíš zalezlá ve Wordu a tiše psát své dárečky k Vánocům. Nevím, kdy přesně je dopíšu, ale do Vánoc toho příliš nečekejte. Možná raději nic.
Děkuji za případné pochopení. Jinak...
*ukloní se* Gomen nasai.
EDIT (22:06): ON SI ZE MĚ DĚLÁ SRANDU!!! Ehm, už jsem v klidu. Snad. O co jde? On mi dnes oznámil, že už to mají za sebou. Od té doby nejsem schopná napsat ani jedno jediný blbý slovo. Zítra ho zabiju. URČITĚ ho zabiju.
Ale až potom, co se zeptám, jak se mu chodí.









??? ten rozhovor je tak šifrovaný, že som ho nepochopila (teda pochopila, ale neviem čo je pre teba "prvé" a čo "druhé". istú predstavu mám...:)
PS: kamarátovi blahoželám:) nech im to klape:)