Poslušné zavytí
7. prosince 2010 v 16:30 | Garou-tan | VýlevnaČi také poslušné hlášení o tom, jak Garuš reaguje na své okolí, když vystrčí čenich z doupěte.
Nejprve On. Není tak sdílný, jako býval minulý týden, tudíž jsem dnes s konečnou platností sundala růžové brýle a rozšlápla jim sklo. Doufala jsem, že konečně budeme fakt přátelé, ale očividně to prostě nepůjde. Co naplat, nebudu zbytečně plácat energii, když o ni očividně nestojí.
To jsem to vážně všechno nacpala do jednoho odstavce? Teď bych si měla dát dohromady, zda je to dobře, nebo špatně...
Dneska jsem měla podivnou tendenci vykládat Chalupářce o určitých věcech. Podobné tendence mám teď nějak často - chtěla bych třeba říct, že mě dostává, když na Jeho Facebooku vidím, že je sám. Ale tak to je jeho boj.
Pokud se nerozešli.
Ha, druhý odstavec. Radši změním téma.
A to na hodinu matematiky. Sedím s Dudánkem, což je praštěná holčina s obdivuhodnou zásobou různých výrazů. Stačí jedna grimasa a chudák Garou se válí pod lavicí a hystericky se směje. (Dobře, trochu přeháním.)
Uprostřed hodiny ke mně přesunula svůj sešit na čmárání a řekla, ať jí nakreslím kruh. Moje kruhy vždycky byly spíš šišky, ovály, vajíčka nebo kapičky, takže když jsem "kruh" vyplodila, Dudánek se začala smát. Pak začala kreslit kruhy i ona a tak nějak jsme si nevšímaly výkladu.
Když nás kruhování přestalo bavit, kreslily jsme poslepu. Nejdřív naší matikářku, pak psy, následně Dudánek kreslila můj portrét a skončila u domečku se zahrádkou.
Měla ke svačině Kinder Mikuláše, jehož zbytek si schovala do lavice. A já začala: "Jak ho má v lavici!" a Dudánek jen: "Jak ho nemá v lavici!"
Chvilku byl klid, ale pak do mě Dudánek drbla a prohlásila: "Počkej, já rozkousnu tužku", načež se do toho pustila. Kousala opravdu s vervou (a já se s vervou popadala za břicho smíchy), ale tužku, bohužel či bohudík, nepokořila.
O přestávce se Milovnice bavila s Metalistou.
Dudánek: Jak ho potřebuje!
Garou: Jak ho chce!
Dudánek: Vždyť říkám, že ho potřebuje
Garou: Jak ho chce potřebovat!
Dudánek: Jak ho potřebuje chtít!
Takže asi tolik.
Chce se mi spát... ale nikam nejdu. Štve mě, že jsem včera prospala celé odpoledne a stejně mi to nepomohlo. Proč musím ztrácet tolik času spánkem?
Kwa punda.
Komentáře
V podstatě jsem chtěla napsat, to co první komentátor:)
Ještě dodám, že to s tím spánkem je zatraceně pravda!
Nebuď nevděčná, spánek je dar a já ho dosytosti užívám :D (včera mi angličtinář řek, že jsem jak medvěd, o hodiny angliny provozuju zimní spánek a máchal při tom svým pověstným ukazovátkem :D)
Jinak naše pozornost o hodinu je stejná jako ta tvoje, moje spolusedící je podobný střevo :D (němčinářce už dochází trpělivost a od příště prý máe sedět allein... :D
PS: na jakej mejl ti mám to svoje "dílko" poslat?
Zadání prvního kola spisovatelské soutěže máš u mě na blogu: http://povidkareni.blog.cz/1012/zadani-prvniho-kola-spisovatelske-souteze









Och, chudák tužka.
A líbí se mi dialog.
(To je ale dlouhý a všeříkající komentář, že? Taky si říkám.)