close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pod jmelím

24. prosince 2010 v 15:22 | Garou-tan |  FF
Pro tu zlatou upíří princeznu, Neelu-hime. Protože jedna vlčice, která je ráda, že tě poznala, neví, co jiného by ti měla dát. (A taky proto, žes konečně začala koukat na Pandora Hearts~)
Snad ti to udělá radost.


***

Fandom: Pandora Hearts
Pairing: Vincent Nightray/Xerxes Break
Doba děje: vánoční svátky
Prohlášení: Nesepsáno za účelem zisku, postavy patří (a vždy budou) Mochizuki Jun.
A/N: Trochu spoiler. Možná i trochu víc. A Vincent oslovuje Braka "boushiya-san", tedy "pane kloboučníku". V japonštině se mi to líbilo víc, tudíž jsem to tak nechala.

Break se opřel o zeď.
Vzápětí zvedl pohled ke stropu a oddechl si - žádné jmelí. 
Vyhlédl zpoza rohu a zkontroloval potemnělou chodbu. Zdála se liduprázdná, ale Xerxes se tím ukolébat nenechat; neuklidnil ho ani fakt, že právě v téhle chodbě jsou dveře do jeho pokoje. Až je za sebou zamkne a přisune před ně komodu, všechno bude v pořádku.
Žádné tiché kroky. Žádné nastražené jmelí.
Žádný Vincent.
Jak jen by si Break oddechl, kdyby ten zatracený Nightray přestal působit tolik problémů. Obzvlášť jemu.
Jako by nestačilo, že tehdy otrávil lady Sharon a donutil ho výměnou za protijed zničit Alenčiny vzpomínky - tentokrát se rozhodl, že všude po domě rozvěsí jmelí. Break neměl ponětí, čeho přesně tím chce dosáhnout; a raději to ani vědět nechtěl.
Věděl jen, že se s ním Vincent snaží pod nějakým jmelím nenápadně setkat.
Zadíval se nad sebe ještě jednou. Opravdu tam nic nebylo.
Ticho na chodbě přerušilo zaševelení.
Pro Breaka to nebyl neznámý zvuk - rychle se skryl za nejbližší brnění a téměř bez dechu čekal. Po několika krocích zavrzaly panty a klaply dveře; pak bylo ticho.
I tak ale Xerxes ještě chvilku počkal, než svůj úkryt opustil a bez zbytečných zvuků proklouzl na chodbu. Jeho sněhové rukávy a stříbrné vlasy rozsvítilo světlo Měsíce - po chvilce ale zmizel za dveřmi svého pokoje.
Vděčně se o ně opřel a oddechl si. 
"Dobrý večer, boushiya-san," ozval se z pokoje mazlivý hlas. Zrovna ten, jehož poslouchání Breakovi nečinilo žádnou radost.
Patřil Vincentovi.
"I vám, Vincente-sama," odvětil Xerxes; na jeho tváři se hned usídlil zdvořilý úsměv. Pokud bylo u dvora třeba něco umět, zajisté mezi ty dovednosti patřila přetvářka. "Jsem poctěn vaší návštěvou, ale rád bych vás požádal, abyste odešel."
"Jistě," přikývl chápavě Vincent. "Musíte být velmi unavený." Jeho oči vše dořekly za něj - ze všeho toho utíkání přede mnou.
"To vskutku jsem," souhlasil Break. "Vaše pochopení mne neskutečně těší."
"Ale prosím vás," zasmál se Vincent, "vždyť je to maličkost. Jen mi, než odejdu, dovolte vás na ně-co upozornit."
"Ano?" pozvedl obočí Break.
"Víte, kde zrovna stojíte, boushiya-san?" zeptal se Vincent. S jeho rty si hrál úsměv - už jen tím Breaka znervóznil. Stříbrovlasý se tedy rozhlédl po svém pokoji; nikde nic zvláštního nezahlédl. Zrovna, když se Vincentovi chystal odpovědět, ho napadlo zvednout hlavu.
Úsměv na jeho rtech zmrzl a brzy zmizel docela.
Jmelí.
Přímo nad nimi.
Když se pohledem vrátil zpět k Vincentovi, šlechticova tvář byla na jeho vkus až příliš blízko. Měl tak skvělý výhled na jeho spokojený úsměv - konečně dohnal Xerxa pod jmelí. A naštěstí pro sebe i v jeho pokoji, kolem nějž mnoho lidí neprocházelo.
Pokud vůbec někdo.
"Děje se něco, Vincente-sama?" pokusil se odvést jeho pozornost jinam Break. Nedoufal sice ve svůj úspěch, ale na druhou stranu to potřeboval alespoň zkusit.
"Jsme přeci pod jmelím, boushiya-san," odvětil bezelstně Vincent. "A jelikož tuším - snad je můj odhad správný - že si chcete jít lehnout, rád bych vám věnoval polibek na dobrou noc."
A než stihl Xerxes odpovědět, Nightray ho políbil.
Jen přimkl své rty k těm jeho; Breaka překvapilo, jak jsou horké. Z neznámých důvodů měl vsuge-rováno, že budou chladné a jejich polibek tvrdý a majetnický; ani v nejmenším nepředpokládal nic tak měk-kého, možná i něžného.
Vincent jeho překvapení hned využil a vklouzl jazykem do jeho úst. 
Break se od něj chtěl odtáhnout - blondýn mu ale prozíravě položil ruce na ramena a přitiskl se k němu. S polibkem nikam nespěchal, jen čekal, až se Break podvolí a začne mu jej oplácet. Stříbrovlasý byl ale vždycky až příliš tvrdohlavý.
Navíc, Vincent věděl, že jej nemá příliš v lásce.
Možná proto Breaka přes den tak vytrvale pronásledoval a snažil se ho chytit pod jmelím.
Než Xerxa podobná možnost alespoň napadla, měl Vincentovy ruce pod košilí. Neškrábal ani si ho nesnažil podmanit, jen něžně rozmazloval Breakovu bledou kůži a trpělivě vyčkával, zda se mu stříbrovlasý rozhodne polibek oplatit.
Jeho přesvědčení vzdorovat Vincentovi stále rychleji sláblo. 
Až nakonec, s tím, že to je poprvé a naposledy, mu nepříliš jistě položil ruce na krk a na jeho zami-lované volání odpověděl. Mimoděk mezi prsty promnul jeho zlaté vlasy - jejich hebkost ho určitým způsobem uklidnila a Break se na chvilku uvolnil.
Poslední, co si pamatoval, byly Vincentovy ruce kolem jeho pasu.

Probudil se, ale oči se mu otevírat nechtělo - nechal je tedy zavřené. Ležel uprostřed měkkého tepla a ze všeho nejraději by celý den prospal. Sharon, Gilbert, Liam i kdokoliv jiný mu byl v tuhle chvíli úplně ukradený.
Zavrtal se do čísi náruče a spokojeně se nadechl té hořké, heřmánkové vůně jeho vlasů.
Po chvilce začal přemýšlet, proč ve své posteli není sám. A proč má tak nadýchaný polštář a hebké přikrývky. Pokusil se to odsunout s tím, že se ještě chvíli prospí - na dlouho se mu to ale nepodařilo.
Rozespale otevřel oko a párkrát zamrkal, než se rozkoukal.
Rozpáraný plyšový medvídek na nočním stolku ho vyděsil. V další chvíli ho paměť upozornila, že u něj v pokoji žádné rozpárané hračky nejsou. Break sám věděl jen o jednom pokoji, kde jsou rozpárané hračky.
Opatrně, aby druhou osobu nevzbudil, se otočil.
"Dobré ráno," usmál se na něj Vincent. První, nad čím Break přemýšlel, bylo, proč na sobě Nigh-tray nemá žádné oblečení.
Pak si uvědomil, že on je na tom úplně stejně. 
První vzpomínky na sebe nenechaly dlouho čekat - a brzy už Break vyskakoval z postele, sháněl své oblečení a oblékal se tak rychle, že tomu tempu téměř ani sám nestačil. Vincent jen seděl na posteli, spokojeně se usmíval a s jistým pobavením v očích kmitajícího Xerxa pozoroval.
Break po něm vrhl dotčený pohled a nadechoval se, že se mu svěří s nějakou nepříjemnou nadávkou; nakonec od toho upustil a zabouchl za sebou dveře.
"Veselé Vánoce, boushiya-san," usmál se na zavřené dveře Vincent.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 24. prosince 2010 v 15:34 | Reagovat

Boží boží boží!!!!

2 The The | Web | 24. prosince 2010 v 16:09 | Reagovat

Úžasný! ^^
A báj d vej, máš u mě dárek. :)

3 14laura 14laura | Web | 24. prosince 2010 v 16:31 | Reagovat

Velice povedený:)

4 Neela-hime Neela-hime | 24. prosince 2010 v 21:15 | Reagovat

Aach, dokonalé. Nejlepší dárek, co jsem dnes dostala. Mockrát arigatou ^^ Ten závěr se mi prostě a jednoduše líbí. Je fajn, že jsi tam "pane kloboučníku" nechala v japonské verzi, zní to lépe :)
Ještě jednou arigatou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama