Bosé nohy na tatami a tiché šeptání sametového kimona, obojí téměř neslyšné.
Opět vypadl proud a chodbu halila tma. Opět se probudila s vědomím, že v domě, v jejím pokoji někdo je. Opět její kroky doprovázelo tiché kapání, jak z čepele krátkého meče padaly kapky krve.
Sevřela ho v ruce pevněji.
Tentokrát už ji zabije doopravdy.
Kimono jí sklouzlo přes rameno, ale nestarala se o to.
Nahlédla do svého pokoje. Tiše spala na jejím futonu; možná jako by se nikdy nechtěla probudit.
Jenže ona věděla, že až se napřáhne, aby ji mohla zabít, tak se probudí a s lehkostí bude její útoky odrážet. S tím svým odporným, šíleným úsměvem.
Jenže ona věděla, že až se napřáhne, aby ji mohla zabít, tak se probudí a s lehkostí bude její útoky odrážet. S tím svým odporným, šíleným úsměvem.
Vešla do svého pokoje.
Musí ji zabít. Zabije ji.
Došla až ke svému futonu a shlédla k dívce u svých nohou. Vypadaly úplně stejně, jen spící měla uhlově černé vlasy a ofina jí zakrývala oči. Oči, které nikdy neměla.
I ve spánku se usmívala. Kéž by jí ten spokojený úšklebek mohla smazat z tváře!
Napřáhla se.
Kapka krve se rozbila o její tvář.
Garou dostala pěstí do břicha, zády se praštila o komodu za sebou. Ostří jejího wakizashi zastavilo před jejím krkem; tam se srazilo s její katanou. Vzduchem zatančily jiskry.
"Hisashiburi," zasmála se ona. Jak k ní přiblížila tvář, Garou letmo zahlédla její prázdné oči.
Pokusila se ji kopnout; ona ji chytila za kotník a Garou spadla na zem. Katana se zaryla do skříně těsně vedle její tváře. Ohnala se po ní - ona uskočila, na zem dopadl pramen jejích vlasů. Vztek vytáhl Garou na nohy a kratší čepel protnula vzduch ještě jednou.
Opět se srazila s katanou.
"Oya?" Smála se - nic jiného neuměla. Jen se smála tím příšerným smíchem, který Garou nedokázala vystát.
"Koroshitai," zavrčela Garou. Její prsty se kolem wakizashi sevřely o něco pevněji.
"Shitteru," zašeptala ona a její rty se roztáhly do ještě širšího úšklebku. Garou se její tvář hnusila, ale stejně se na ni musela každou noc dívat. Musí ji zabít. Musí!
Ona jen ustoupila stranou. Garou, která čekala přetlačování, ztratila rovnováhu a s heknutím spadla na zem.
Tak rychle, jak jen mohla, se otočila.
Ona jí s úsměvem zarazila katanu do břicha; celou, až po záštitu.
Garou upustila wakizashi a rozkašlala se. Cítila na jazyku chuť své vlastní krve, v očích ji pálily slzy - nevydala však ani hlásku. Po spáncích jí sklouzly slzy a vpily se do jejích karmínových vlasů, Garou ale dál vysílala jejím směrem nenávistný pohled.
Její rty naznačily jediné slovo.
Koroshitai.
Ona jí s nadšeným úšklebkem odpověděla stejnou cestou.
Shitteru.
***
Hisashiburi - Dlouho jsme se neviděly
Koroshitai - Chci tě zabít
Shitteru - Já vím









Ehm..ona asi nebude Fukurou, což?
Jinak skvělé jako vždycky. ^^ *neumí vymyslet originální pochvalu*