close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Garou a velký McNávrat

30. prosince 2010 v 14:11 | Garou-tan |  Výlevna
Konečně jsem doma.
Varování: článek obsahuje sobecké, subjektivní a možná i nepříliš pěkné názory jedné vlčice. A je dlouhý. Dost dlouhý.
(Poznámka nad čarou: komu se můj výlev nechce číst, ať koukne alespoň na konec, je tam jeden dotázek. Docela dost to pro mě znamená.)


Cesta tam byla v pohodě. Hráli jsme takovou nenáročnou hru, kterou brácha pokřtil "McVšechno". Spočívalo to v tom, že ke všem slovům jste přidávaly "Mc". Slušně jsme se pobavili a ač jsem do Prahy vůbec nechtěla, začala jsem věřit, že když to dobře začalo, bude to v cajku.
Jenže jsem zase jednou byla naivní. Fakt bych s tím měla něco dělat.
Úterý bylo v pohodě - dopoledne jsem prospala a odpoledne jsme s The couraly Prahou. Miluju Prahu, ale jen, když se po ní procházím s tím správným člověkem. 
Ve středu jsem zase vstala chvíli před obědem - a byla mi vnucena snídaně. Prý, že pak celej den nefunguje mozek, jak má. Mně funguje i bez snídaně, už jsem to zkoušela dostkrát na to, abych to měla potvrzený. To je tak těžký pochopit, že namísto snídaně bych tu hodinu počkala na oběd, abych ho snědla?
Asi jo, nebo co.
Ale tady se mnou furt mají nějaký problémy. Nejím ovoce a zeleninu, mám ráda čokoládu, píšu, nechci studovat medicínu, ale jazyky. Tak holt nejsem podle jejich představ.
Sere mě to. Každej jejich úšklebek a poznámka na mě samotnou mě neskutečně sere.
Pak jsme zamířili do Paladia, kde jsem si měla vybrat vánoční dárek - tím budiž MP3 přehrávač. Protože jsem závislá na hudbě. Vsadím se, že ctěným prarodičům by i vadilo, že tak ráda poslouchám. Ale já už na ně fakt nemám náladu.
Na žádnej Hostín v létě nejedu. S bratrancem a sestřenicí si nemám co říct, takže mě jen zamrzí, že se neuvidím s tetou. Co mě mrzet nebude, je to, že přijdu o hostínský bolebřich. Neboť jsem vždycky donucena sníst všechno, co mi naloží na talíř. A ještě pak chodíme do lesa na houby. Bez pití. A je jim jedno, že mám astma a sotva popadám dech.
Jo, jsem sobec. Asi jsem to už říkala... jenže mě vidí jednou, maximálně dvakrát do roka. To je tak těžký se mě zeptat na názor a přinejhorším mě nechat na chatě a jet na ty houby beze mě?
Prej jo. 
A teta, babička i taťka furt jen skáčou kolem mýho bratra. Furt, pořád a stále.
Kterej mě celý noci mlátí a kope do mě a pak kňourá, když ho odstrčím. Já nemůžu kvůli tomu spratkovi spát a nemám ani právo ho odstrčit, když si ze mě dělá matračku?
No, zpět k cestě do Paladia. 
Celou dobu kňoural, kdy už tam budem a že je mu, chudinkovi, zima. Dřív jsem si říkala, že je fajn mít bráchu. Poslední dobou mi ale vadí čím dál víc. Pořád stával na obrubníku - jakou jsem měla chuť do něj strčit, když jela tramvaj!
Ale to bych si jen přidělávala starosti.
Chápu, je to ode mě hnusný. Ale já nedokážu snášet rozmazlený děti dýl, jak pět minut. Vážně, můj brácha je tak zatraceně rozmazlenej, že bych mu už po minutě nejradši zakroutila krkem nebo ho zalila do betonovýho kvádru. Chm, to zní dobře. Teď jen sehnat ten beton a komplice, co by mi ho pomohl odvízt a hodit někam do vody, aby ho jen tak nenašli...
Nebo ho přivezu někomu jako dárek. Třeba babičce, když kolem něj furt tak nadšeně hopsá.
Chápu, že nevyrůstá zrovna v ideálním prostředí a že má matku psychopata. Ale jeho matka mi z dětství taky neudělala nic lehkýho. Naváděla mě, že mám mámu svini a kurvu (a přitom je to ta nejlepší mamka, jakou jsem si kdy mohla přát), mlátila mě a já u ní a táty pořád musela spát. Ideální prostředí pro malý dítě, jen, co je pravda.
(Jsem ráda, že většinu toho si nepamatuju...)
A jsem kvůli tomu rozmazlená? Dobře, každej jedináček je trochu rozmazlenej, takže stopro i já (ale Chalupářka říkala, že prej na jedináčka se spokojím s málem). Ale tak, jako on? Vždyť má úplně všechno, o co si řekne. Ukáže a tatínek koupí. Mě se ani nezeptá, co že bych od něj chtěla k Vánocům.
(Dodatek: před domem mi dal tisícovku. Od babi jsme dostala tisíc a půl. Balím se a jedu do Kotvy pro Rea. Víc informací o něm níž)
Podnikání je zřejmě důležitější než jeho dcera.
Jeho problém. Mamky přítel je tisickrát lepší táta než on. Vždycky je mi blbý, když vracím nedojedený jídlo, protože ho přece vařil pro mě... chm, odbíhám, co? Je mi to jedno. Prostě to chci napsat.
No, zpátky k bratrovi.
Vždyť on se ani sám neobleče. V osmi letech. V osmi by se snad dítě mělo umět oblíct, ne? V mých vlčích očích určitě. Ale já jsem jen nějaká Garou. Kdyby mě v úterý srazila ta tramvaj (tuším číslo 18), myslím, že bych jim ve středu příliš nechyběla.
No, v Paladiu bylo horko, takže jsme svlíkli bundy. Bratrovu samozřejmě nesla babička. Musela být tak strašně těžká, chudáček, určitě by se mu podlomily nožičky!
Já, když jsem fakt nasraná a někde s někým chodím, tak to stopro poznáte. Buď se táhnu vzadu, nebo jdu někde před zbytkem skupinky. Babi to zřejmě neví. A já v Paladiu fakt vysílala negativní vibrace do okruhu dvaceti metrů.
Pak jsme šli do Kotvy.
Byl tam takový malý stánek s elektronikou značky Sony.
Čekal tam na mě. Nádherný, černý, osmigigový Reo. Prostě jsem věděla, že tohle je on, nový přírůstek do mojí elektronické rodiny - tak, jako jsem to věděla, když jsem v krámě poprvé viděla Jenny (můj telefon, mimochodem). 
Jenže stál dva a půl tisíce.
Já měla strop jeden a půl.
V životě jsem po babi nic nechtěla. Kam až mi paměť sahá, nic nákladnýho jsem nikdy nechtěla. K Vánocům se mě taky nikdy neptali, co přesně chci.
Takže jsem loni dostala Rozbřesk, či jak se to jmenovalo. Já - moje nároky tolik spisovatelů nesplňuje. Natož pak nějaká Meyer a její prostoduchá story o upírech, která postrádá děj. Fajn, mějte si to rádi a rády, ale dle mého si tak obyčejná knížka tolik povyku nezaslouží.
Pro velikány literatury totiž nepovykuje nikdo.
No. Prostě jsem Rea fakt chtěla. Jenže jsem si mohla leda tak vylízat kapsu a vrhat zoufalé pohledy jeho směrem. Jo, vyvádím jen kvůli blbýmu přehrávači. Poklepejte si na čelo, nebudu vám to mít za zlý.
Ale pro mě je každej kousek elektroniky dobrej přítel. Třeba moje malá, bílá Ivetka s černým melírem (netbook). Taky Zuzka (počítač), která hlídá Mika a Mickeyho (repráky) a dává mi pozor na Matta (mikrofon). Pak je tu můj myšák s oranžovýma očima, Chris (fleshka), který mi na cestách hlídá mé poklady. Taky můj milovaný Theodor (tablet) bez rukou, jemuž vždycky půjčuju ty své. A Viviven (sluchátka) se svými úžasnými, dunícími basami.
Nevím, proč je pojmenovávám, ale prostě to ke mně patří. Neobešla bych se bez nich.
Proto jsem se málem rozbrečela, když jsme z Kotvy odcházeli. Nechtěla jsem tam Rea nechat. Potřebovala jsem, aby mi ho babička koupila.
Do Bohnic mě nezavřete. Mám ananasy a rákos. Ostrej rákos. Víte, co dělám s ostrým rákosem? Ráda ho rvu lidem, které nemám ráda, do prdele.
Pak jsem šla sama zpátky do bytu - od Capuy trefím a babička s bratrem šli koupit párky. Tak jsem cestou bezcílně přemítala.
Nesnáším zlato a nosím jen chirurgickou ocel a stříbro.
Japonština mi strašně krásné zní.
Miluju Wilda, Murakamiho, Prattcheta a Betty MacDonaldovou.
Nejkrásnější zvíře na světě je pro mě vlk.
Ráda chodím v černé, hnědé/zelené nebo hnědé/oranžové.
Nebaví mě s tlupou "kámošů" lítat po venku.
Kolik z tohohle o mně babi s dědou vědí?
Večer jsem chtěla spát na bratrově půlce gauče - byla dvakrát měkčí než ta, na níž jsem spala já. Aspoň jednou jsem se tu chtěla vyspat na měkkým. A myslíte, že mi to prošlo?
Samozřejmě, že ne!
Chudák bráška by sebou mohl blbě hodit a bouchnout se o stoleček, nedej kdokoliv spadnout! No nebyla by to tragédie?
Ne, vážně. Tady člověk radši o nic neprosí, protože by se mu ještě vysmáli. Proto jsem Rea musela nechat v Kotvě. Určitě by si s Vivien rozuměli... Do prdele s tím.
Mamka říká, že mám být za bráchu vděčná. Já jsem, jenže bych mu fakt nejradši rozbila o hlavu ananas, aby konečně přišel k rozumu. Pokud by to teda pomohlo... no, jak se znám, praštila bych ho, i kdyby to znamenalo, že mu to nepomůže.
... radši už budu končit. Hodlám se (s rákosem a ananasy) porvat za to, aby tohle bylo poslední setkání. Čas v Praze považuji za beznadějně ztracený. Odpoledne s The samozřejmě ztracené nebylo, na to vemte jed na krysy. Celou středu jsem chtěla přetočit čas a vrátit to odpoledne zpátky. Fakt, že jo.
The na mě nemá blbé kecy a nevadí jí, když ze sebe v čajce (chyceno od ní) dělám debila a vysílám kouřové signály.
Už končím. Jen poslední slovo.
Babička z mamčiny strany je poklad. Naprostý. Sice se mi na obědy k ní tak často nechce, ale s ní je aspoň sranda. A nechává mě zapojit se do hovoru, takže nemám pocit "přejet-mě-tramvaj-nikdo-z-okolí-si-toho-nevšimne". A moc jí za to děkuju.
Tak. Dost. Jdu dopsat Třetí kartu. Přiznejte se - čtete to někdo?

A ještě dotázek: co si myslíte o mém psaní? Ale upřímně. Nechci jen zbytečné pochvaly... jestli se vám něco nelíbí, ráda bych to věděla. Díky předem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 30. prosince 2010 v 14:38 | Reagovat

A obrázek?:)

2 Taychi Taychi | Web | 30. prosince 2010 v 14:39 | Reagovat

[1]:aha dotázek!
Víš že mě se hrozně líbí tvůj styl psaní.

3 The The | Web | 30. prosince 2010 v 15:00 | Reagovat

Tak. Připrav se na strašně vyčerpávající komentář.
Jestli jsem "Tens právný člověk", jsem za to ráda. Jestli ne, nevadí. Ale to je mimo mísu.
Bez snídaně se dá fungovat. Já to tak dělám až moc často, poslední týden dokonce téměř nejím. Dám si jen malou večeři a přes den piju čaje a to je asi všechno. Nevím, prostě nemám hlad a taky funguju. Jak, to už je jiná věc, ale já byla šílená vždycky.
Rozumím tvým pocitům, když tady píšeš, že asi holt nejsi podle jejich představ. Já to znám. To bude lepší..tak aspoň, že už jsi doma. :)
MP3..ach, jak ta mi chybí. (říkala jsem ti to už asi třikrát, že? Promiň.) Kdyby jim vasilo, že posloucháš hudbu, tak už by to byl zatracenej extrém.
Ale ono už je zvláštní, že se jim nelíbí, že píšeš na blog.
Co se týče tvého bratříčka..nemůžu říct nic jiného, než že z toho vyroste.
Ale než se tak stane, tak tě možná i trochu lituju. I když já to znám, ale z opačného pohledu. Jsem mladší sourozenec, jenže co? Všichni naopak skáčou kolem mého staršího bratříčka. On je ták chytrý a dostal se tam a tam a udělal tohle a tohle a není takový a makový, zatímco JÁ nedokázala nic.
Člověk aby si začal připadat méněcenný.
V osmi letech s neobleče? Ale ne, tak strašně nesamostatný je? Ale dobrá, z toho taky vyroste.
Je mi líto, žes tam musela Rea nechat..dostala jsi aspoň nějaký jiný přehrávač?
Pojmenovávání elektroniky je nejlepší. Violetka, Jeremy i Alicia se mnou určitě souhlasí. ^^ A mobil je bezejmenný. Ksakru. Ty to vlastně všechno víš.
S bratříčkem ti neporadím, jak už jsem psala výše. Ale tak. Hlavně že už jsi doma a nálada se ti (snad) lepší. (Nezdá se ti, že se nějak opakuju?)
Jestli ty jsi rozmazlený jedináček, já jsem nakládaná okurka, která se stala krabem. Fakt.
Dopiš a já si to ráda přečtu. ^^
O tvém psaní? Naprosto ho miluju..říkala jsem ti to už? *chce další povídku*
Omlouvám se za překlepy a myslím, že jsem na něco v článku nereagovala..ale já už nemám nervy si po sobě tenhle komentář přečíst. Je moc dlouhý. :D

4 The The | Web | 30. prosince 2010 v 15:35 | Reagovat

To jsem ráda. Vážně. ^^
Já taky nějak pořád nemám chuť k jídlu. Liju do sebe jeden čaj za druhým a jídlo mi nějak..nechybí. Vstávat před obědem je fajn. Bohužel, až začne ta zpropadená škola, tohle skončí *povzdech*
Nechci do školy.
Co se týče blogů a blogerů - přesně tak. Já nevím, já mám okolí plné homofobů nebo lidí, co si myslí, že jsem divná a nemluví se mnou. Já funguju jenom pro lidi, který mám ráda (a pak proč čaj a spaní a kreslení a tak dále, žeáno.) a že by jich byly nějaké tuny (z blízkého okolí) to opravdu ne.
No, vždycky budeš skákat kolem jednoho dítěte, které je pro tebe nějakým způsobem lepší. Mladší a tobě přijde, že je odstrkované nebo tak. Anebo starší s tím, kolik toho dokázal, co všechno umí, jak není drzý a myslí na ostatní (narozdíl ode mě, já sobecká husa, která nedokázala zhola nic, že. A je blbá a nejde jí tohle a tamto, že. Já mám občas chuť na rodiče poslat veverky.)
Závidím ti čokoládu. Já tady nic nemám. Asi budu okusovat desku stolu. Yummy, yummy.
Nedostala? Shame on them. Tak se do Prahy přestěhujtee. :D
Oukej, no. Ale u vás taky musí být nějaký přehrávač podobný Reovi, ne?
Jsou skvělé? To jsem ráda. ^^
*těší se na povídku..jestli si ji ještě stihne přečíst před odjezdem*

5 Neela-hime Neela-hime | Web | 30. prosince 2010 v 19:08 | Reagovat

Myslím, že sobecká ši tak nejseš, pokud tedy ano, tak nejsi jediná. Já bych se chovala dosti podobně. Také nemůžu být s rozmazelnými dětmi v místnosti déle jak pět minut. A také po nich požaduji, aby dodržovali můj osobní prostor (takže nejméně pět metrů ode mě, nejlépe dvacet ^^) Jen doufejme, že ho to časem pustí.
Je vážně škoda, že si tam musela Rea nechat. Určitě by se mu v tvé elektronické ridonce líbilo :) Vlastně musím přiznat, že vidím ráda lidi, kteří si také pojmenovávají věci. To je ale asi jasné, že? Ale někteří to považují za trapné, jak už mi bylo sděleno 0.o
Musím přiznat, že bych tě také chtěla někdy vidět, hehe ^^
A co se tvého psaní týče. Zcela upřímně ho mám ráda :) Líbí se mi. Líbí se mi tvůj styl a dokážeš dostatečně zaujmout mou pozornost. Velké plus. Jsem vážně vybíravá ^^

6 Atyiya Atyiya | Web | 30. prosince 2010 v 22:31 | Reagovat

Garou, Garou... vezmu to od konce
Tvoje psaní je super, ve všech ohledech... U mě sice vedou básničky, před povídkama, ale znáš mě... :o)
(například ten úplněk byl geniální)
No, jelikož mám dvojče, tak tohle nemůžu posoudit, ale naše sestřenka je přesně tenhle typ rozmazlenýho děcka a všichni se diví, že už jí mám po hodině plný zuby...
Nevím, co ti na to poradit, nespravedlnost je hrozná svině, a hodně zamrzí, ale chce to prostě skousnout a nedat na sobě znát, jak moc se tě to dotklo, protože když tohle oni vycítí, je to ještě horší...
Jinak Prattcheta mám taky ráda a kombinace hnědé, oranžové, zelené a černé je moje nejoblíbenější...
Ehm, ta anketa se mi ani trošku nezdá, občas si člověk sice může připadat blbě kvůli svým vlastním pocitům a reakcím, ale tohle už trošku přeháníš ;o)
Když mě něco takhle dostane, tak si taky připadám jako kráva, že jsem nějak přemýšlela a nějak se chovala, ale pak si řeknu, že prostě jsem jaká jsem, jiná nebudu a tak to nemá cenu řešit... :)

7 eM eM | Web | 31. prosince 2010 v 22:25 | Reagovat

Ty a tvoje psaní? Ty prostě nezklameš :) Jestli v životě nenapíšeš minimálně jednu knížku, seberu ti všechny ananasy včetně rákosů a...a bude po prdeli! Jo a ještě něco - mám tě ráda ^^;

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama