Ano, domluvily jsme si sraz. A z The se samozřejmě vyklubal starý dědek (devadesátiletý - není přece troškař!), který mě znásilnil. Já vám teď povyprávím, jak to probíhá na policejní stanici...
Ook, tohle byl blbej fór. Samozřejmě, že mi to nikdo nesežral. (Nebo ano?)
The byla The. A měla fajnovej kabát. Vážně, strašně se mi líbil. Sešly jsme se na jednom hřišti a vydaly se směrem k tomu velkému kyvadlu. Garuš cvakla pražské panorama a pak i s The vyšla směrem Pařížské ulice. Jenže tam byly schody. A bylo jich hodně. A byly i krásně namrzlé. A zasněžené. A už bych mohla nechat těch "a", co myslíte?
Naštestí pro naše zadnice se nám oběma podařilo šplhání ze schodů přežít. Tak jsme přešly po nejbližším mostě a The mě dovedla k jedné synagoze. Tu jsem si jako vzorný turista vyfotila a šly jsme dál. Ač jsem se bála trapného ticha a podobných zabijáků konverzace, pořád jsme si měly o čem povídat. Vážně pořád.
Nakonec jsme dobloudily na Staroměstské náměstí. Viděla jsem tam nějaké dvě věže, tak jsem myslela, že to je chrám sv. Víta, ale pak nás napadlo, že to bude spíš Orloj. Jenže Orlojem nakonec byla ta věž za námi, no. Opět jsem tasila foťák, vyfotila rovnou i párek turistů a pak jsme se s The rozhodly obětovat každá pajdu a koupit si trdelník. Chutnal, chutnal... jen Garuš ho snědla docela rychle. Dobře, opravdu rychle.
Potom jsme se dostaly na Václavák (tedy doufám, paměť už není, co bývala), vyšly jednou ulicí nahoru a zamířily k Národnmu divadlu s tím, že přejdeme Karlův most a na Letné najdeme nějakou čajovnu, abychom nezmrzly. U Karlova mostu byla kavárna - tuším U černého beránka - kde měli čaj za krásných osmedesát korun. Nekup to, že jo.
Takže jsme se s The jenom ohřály a po chvíli nenápadně zmizely.
Tramvají jsme pak dojely na Letenské náměstí (Garuš jela na černo >:D), kde jsme po chvíi našly jednu zapadlou čajovnu. Čas tam byla ta nejlepší část našeho setkání, to mi věřte. Zezačátku tam nikdo jiný než my dvě nebyl, takže jsme měly pré. A řeknu vám, celkem solidně nám hrabalo...
Já si dala japonský čaj (Sencha), The kopřivový. Obě jsme dostaly konvice a misky, já ještě termosku - nakonec v ní byla horká voda na zalévání bylinek v konvičce. Vždycky jsem vysílala kouřové (resp. parové) signály, The se pak snažila nachytat mikroba - jenže ten tam nebyl a pak se styděl. Já jsem se pak snažila rozstřílet jednu plyšovou postavičku nad námi a taky jsem pak padla na znak (a málem se nezvedla). Pořád jsme se něčemu smály a já zjistila, že mám opravdu odzbrojující úsměv. Svým způsobem...
No, taky jsem zašla na záchod, protože jsem toho čaje měla docela dost. Už jste někdy viděli záchod, co má zevnitř pomalovanou mísu? The pak prohlásila, že originalita se cení. No, snad.
A jak už to tak bývá, Garuš stejně většinu hlášek zapomněla. To je borec, co?
... já vím, není.
Každopádně doufám, že někdy vyrazíme zase. Ale asi spíš na jaře, v zimě je až moc zima. Mohly bychom uspořádat hon na nejlepší pražskou čajovnu, co myslíš, The?
Omluvte překlepy. Jsem na dědovu notebooku a on používá Explorer... kde chybí kontrola pravopisu. Zlatý Google Chrome. Chci domů. Děda má problém s tím, že mám blog. Ale on má taky problém se vším. Kdyby zjistil, že jsem tu vlezla na Facebook, abych si mohla psát s The (stahovat ICQ jsem moc líná a Skype mu radši odhlašovat nebudu), asi by mě zadupal do země.
Už jsem říkala, že chci domů?









Hahá, mám ráda tenhle článek. ^^
A dokonce s mojí hláškou na začátku. Já tě miluju. :D
Ale to uteklo tak nehorázně rychle..divné to je, ten čas.
Ale čajovna byla nejlepší. :D Okouzlující úsměv křečka a tučňáka, hvězdičky, chytání látky na stropě, střílení pytlíčku a v neposlední řadě to, co museli slyšet lidé pod náma. Do blázince s nimi, pravděpodobně. ^^
Hon na nejlepší pražskou čajovnu zní dobře. Jenže by nám to asi trvalo strašně dlouho..*poukazuje na ty dvě hodiny, co strávila s Garou v čajce*
Ale who cares.
Taky doufám, že někdy zas půjdem. ^^
..tak to ti přeju, ať je tu ten čtvrtek co nejdřív. ;)