close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Černobílé tajemství

1. prosince 2010 v 21:32 | Garou-tan |  Originální
Můj narozeninový dárek pro Neelu-hime.
Bohužel jsem se to nedozvěděla zrovna brzo, takže se omlouvám za délku. Ač jsem přála už třikrát, popřeju klidně i po čtvrté - všechno nejlepší k narozeninám. Snad se ti bude líbit ^^
Poznámka nad čarou: před yaoistkou není v bezpečí vůbec nic, co je mužského rodu... (obzvlášť před yaoistkou, jako jsem já)


A/N: Původně je to jedna z rozepsaných povídek v angličtině. Mělo to vypadat trochu jinak, ale čas je zrádce a já dneska ještě jela k taťkovi (odkud jsem se kvůli té vánici málem ani nedostala). 

***

Zaklepání.
Střelec s jistou obavou odložil rozečtenou knihu a vydal se ke dveřím. Když je otevřel, všechen strach ho přešel - nahradila ho hřejivá radost. Klidný hřebec přežvykující udidlo, černý cestovní plášť i něžný úsměv jeho rtů; kolikrát už to všechno viděl?
"Rytíři," vydechl a vděčně vysokého muže objal. "Bál jsem se, že se ke mně nevrátíte."
"Jak bych vám něco tak strašného mohl provést, můj nejdražší Střelče?" optal se Rytíř, líbaje Střelce s láskou na čelo. Jeho prsty smířlivě pohladily bledou tvář, vzaly Střelce za bradu a Rytíř spojil jejich rty v konejšivém polibku.
"Nebuďte pošetilý," zasmál se tiše Střelec. "Raději se postarejte o svého koně a pojďte dovnitř."
"Jak si přejete," uklonil se Rytíř - všiml si, že Střelcovy tváře trochu zrůžověly. S úsměvem zanechal svého koně v jednom podloubí; setmělo se už před jeho příjezdem a Rytíř věřil, že v potemnělých ulicích Bílého paláce jeho černý kůň nebude tak snadno k nalezení.
Brzy za sebou zavíral dveře Střelcova domu.
"Nechal jste mne čekat," uvědomil jej jemně Střelec, zabodávajíc pohled do Rytířových očí v barvě hořké čokolády. Jako potrhaná záclona do nich spadala ofina havraních vlasů - snad se snažila skrýt vznešené rysy, jež byly pro Rytíře typické.
"Zajisté ne chtěně," odvětil Rytíř a položil ruce na Střelcova štíhlá ramena. Ten se na něj ohlédl.
Často přemýšlel, proč si zrovna oni dva tak rozuměli - on, lučištník ještě o něco rychlejší než noční vítr, který spoléhal výhradně na obratnost a přesnou mušku. A Rytíř, elegantní jezdec s mečem po svém boku, jež vždy věřil svým jistým rukám…
Najednou se mu to zdálo až příliš neuvěřitelné.
"Jste v pořádku, můj nejdražší?" zašeptal starostlivě Rytíř. Jeho rty se téměř omluvně dotkly Střelcova ucha.
"Z jakého důvodu bych být neměl?" otázal se Střelec, nechávaje své prsty, aby se probíraly prameny Rytířových vlasů.
"Zdáte se mi dnes až příliš tichý," řekl Rytíř a opřel si bradu o Střelcovo rameno.
"V tom případě si to ticho užijte," ponoukl ho Střelec.
"Po svém?" zeptal se Rytíř. V čokoládových očích mu zajiskřilo. 
"Po svém," přikývl Střelec a vstal.
Než se stihl rozejít, už u něj byl Rytíř a vzal svého milého do náruče; tak, jak by to udělal zamilovaný ženich své líbezné nevěstě. Střelec se už nadechoval k protestům, ale Rytíř hned odhadl jeho záměr a umlčel jej polibkem na rty.
A na to znal Střelec jen jedinou odpověď - polibek vyššímu muži oplatil.
Brzy došli do ložnice. 
"Neříkejte, že jste ospalý," pousmál se Střelec, když ho Rytíř položil na postel.
"To netvrdím," zapředl Rytíř, sklánějíc se nad Střelcovou bledou tváří. "Jen bych si rád odpočinul, cesta byla opravdu dlouhá."
"Jako pokaždé," povzdychl si naoko zpytavě Střelec. 
"Už se mi nezdáte tak tichý jako zpočátku, můj nejdražší," podotkl Rytíř a na prchavou chvilku se vpil do Střelcových rtů. 
"Copak to nebyl váš cíl, Rytíři?" optal se mírně pobaveně Střelec.
"Pouze z části," přiznal Rytíř, když se Střelci s úsměvem zadíval do očí.
"Přivádíte mne do rozpaků," uvědomil jej Střelec, jehož tváře se zabarvily světle růžovou barvou.
Rytíř ho namísto odpovědi políbil. Střelce na tváři zašimraly konečky jeho havraních vlasů; roztáhl tedy bledé rty do úsměvu a objal jej kolem zad. Nepříliš pevně, ale dokázal tím Rytíře ujistit o tom, že by ho nejraději nikdy nepustil.
A právě to přišlo černovlasému neskutečně roztomilé. 
Přejel jazykem přes jeho rty v žádosti o vpuštění; Střelec jeho prosbě rád vyhověl. Nechal se líbat a sám ho líbal v odpověď, aby svému dobyvateli mohl beze slov říct, co přesně k němu cítí. A aby mohl naslouchat, co přesně k němu cítí on.
Jakmile se Rytíř odtáhl, Střelec si jeho rty vrátil zpět na své - tak nádherně to mazlivé vyznání znělo. A Rytíř se ani v nejmenším nebránil; jen svá bezhlasá slova opakoval celou noc, stále znova a znova. 
Dovolil si jen občas obměnit jejich tón.

Vytáhla jsem šachovnici zpod postele a sfoukla všechen prach. Bylo ho požehnaně, takže jsem to mračno musela rozhánět rukou. Aby toho náhodou nebylo málo, rozkašlala jsem se.
Hned potom jsem vytáhla zástrčku a šachovnici rozevřela.
U černých figurek chyběl jeden kůň - toho jsem vzápětí našla u bílých. Jak se tam sakra dostal? Pamatuju si, že posledně jsem měla všechny figurky naskládané tam, kam patřily. Věnovala jsem jejich současnému uspořádání nedůvěřivý pohled.
Pod tou postelí se to přece tolik hýbat nemohlo.
Nebo mohlo?
Ze zamyšlení mě vytrhne bráchovo dupání. Rychle šachovnici zaklapnu a nacpu ji zpátky pod postel - ani nevím proč.
"Našlas tu šachovnici, ségra?" zeptal se mě hned.
"Ne," zalhala jsem pohotově. "Co si zahrát Člověče? Říkal jsi, že ho máš u sebe v pokoji, ne?" Bylo mi jasné, že jestli bráchovi nenavrhnu náhradu, poběží žalovat babičce s dědou, že si s ním nechci hrát.
Chvíli to vypadá, že žalovat přeci jen poběží - pak si to rozmyslí.
"Dobře," přikývne a odběhne do pokoje. 
Já jen sklouzla pohledem pod postel, kde ležela ta prokletá šachovnice. Nedalo mi to a koukla jsem se dovnitř znova; ne, že by se něco změnilo. Ten kůň byl mezi bílými figurkami pořád.
"Kde jsi?" dožadoval se mé přítomnosti brácha.
Tak jsem šachovnici nechala tak, jak byla, a vydala se svého sourozence aspoň na chvilku zabavit.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 14laura 14laura | Web | 1. prosince 2010 v 21:57 | Reagovat

Waw.Je to moc pěkné:)

2 angie angie | 2. prosince 2010 v 17:45 | Reagovat

skvelé! 10/10b za originalitu:)

3 Neela-hime Neela-hime | Web | 2. prosince 2010 v 18:53 | Reagovat

Nejkrásnější narozeninový dárek, děkuji ti moc ^^ *nejroztomilejší úsměv, co dokáže* Strašně se ti to povedlo ^^ Ten závěr byl takový nečekaný :) - což je velké plus :))
Kyaa, přečtu si to znova *.*
Děkuji ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama