
320. kapitola
26. prosince 2010 v 13:32 | Garou-tan | Čmáranice
Komentáře
Výrazy typu WTF jsou na kreslení vždycky nejlepší.
Přesně tak. Všichni kolem někoho mají/někoho milují atp. a já..houby s mákem. Hlavně co mě vždycky dostane je, když se mi nějaká kamarádak svěří s "trable s láskou". Mám buď chuť dotyčné jednu vrazit za to, jak to vůbec není nic, o co by si měla dělat starosti anebo se mi chce sednout si někam do koutku a nadávat na to, jak jsem pitomá.
Já taky nevím, co je na mě tak špatně. Tedy možná vím, ale když vidím, že je ve vztahu i někdo, kdo se podle mě chová ještě hůř...je mi to líto.
Ale co už.
Taháš tam sebe, ale vůbec mi to nevadí. .)
Tak jo...sto let o samotě by mě asi nebavilo. Na padesát let bych si asi vystačila s Ayalin, ale pak už bych asi měla chuť spáchat sebevraždu.
Holt jsem asi odsouzená být ve svazku pouze s čajem. A to jen přezdívkou...
Teď to bude v trochu promíchaném pořadí, tak případně promiň.
Animované postavičky. Yay. Můj rpoblém byl vždycky v tom, že na konci anime moji oblíbenci umřeli. Nechápu, proč největší psychopati, ti neinteligentnější postavy z anime většinou pochcípaj. Je to zatracená škoda. Protože pak tam zůstanou hlavně ty naprosto nechutně kladné..blah.
Jop. Doufat se dá vždycky..jenomže mi přijde, že až u moc věcí doufám a nic se neděje.
Trable s láskou jsou z mého pohledu zlo.
*ha, právě objevila svou další hnusnou vlastnost* Tedy..většinou je to, co mi moje spolužačky/kamarádky (spolužačka a kamarádka se nutně nemusí prolínat) podle mě neuvěřitelné hloupé. Takže s nimi nějak nemám trpělivost.
Takže další důvod, proč semi vyhýbat obloukem.
Nu což. Tak budu prostě doživotně sama..
A co se týče zprávy autorovi - já bych šla ráda. Jenže se bojím, vždycky se bojím. Protože jsou vždycky všichni vyšší..a často i starší než já.
Jsem asi moc malá.
A taky se na srazech vůbec nechovám jako já. Jsem divná, co se tohohle ohledu týče. (vyzkoušeno.)
Ale jestli tě ještě neodradilo to, jak se na blogu chovám, šla bych vážně ráda.
Ale ta výška..a vůbec..ksakru.
To nic. :D
Záporáci mají vždycky skvěle propracovaný charakter. Je škoda, že je to pak vždycky zahozeno, když umřou.
Já mám své druhé já a spousta lidí se na mě dívá jako na blázna. Jenže ona by mi chyběla, mám její názory ráda.
Takže co? Možná jsem divná a možná ne. Vždyť v dnešní době všichni říkají, že jsou nenormální. Takže je asi normální být nenormální.
Poslední dobou je mi všechno nějak strašně jedno. Třeba to, co si o mě lidé myslí. Ti v realitě.
Vyměnit..ale ano. Jen abych věděla, jaké to je, když miluje i ta druhá strana, ksakru. (To nic. Jen jsem se nějak rozohnila.)
Ehm..promiň. Myslím, že moc kecám.
Yep, mám ICQ, Skype a dva facebooky. :D (Dva..no, je to asi divné. Ale to nevadí. Já tam stejně chodím jen proto, že spousta lidí nemá ani ICQ ani Skype.)
ICQ i Skype bych ti někam napsala, ale takhle do komentáře se mi to psát nechce..
*stále se snaží zachovat si nějakou tu anonymitu*
Ha, já věděla, že jsou všichni vyšší. I lidi mladší než já jsou vyšší. No co, tak jsem prostě malinkatá. Uznávám, že jsem od tebe o dva centimetry, ale stejně. :D
Jo, realita pro mě začala být vedlejší už po čtvrt roce blogování. Na tom internetu najdeš spousty spřízněných duší..a pak jsou tu srazy. Když za tebou někdo jede do Prahy až z Českých Budějovic je to milé. Jenže já zjistila, že se na těch srazech vážně nechovám jako já...a to mě docela mrzí, protože většinou to "já", které ukážu je ještě horší než to pravé.
Lidé kolem mě..ironií u mě je, že s těmi mými "nejbližšími" se moc nevidím. Já si nikdy nesedla s žádnou třídou, ve které jsem byla.
Když já se vztekám a to pořádně, nese se to ve stylu...ehm, to bych se asi uhvězdičkovala. Takže radši to sem psát nebudu.
Ale fíha. Tady jsem se rozkecala vskutku extrémně.
(vskutku? Uá. Panebože, to se se mnou děje od té doby, co jsem přečetla Janu Eyrovou, Romea a Julii a Sen noci svatojánské. Té literatury se začínám bát.)









Hezká manga