Nějak nevím, co bych měla říct... snad jen, že je to oproti minulé kapitole o trochu delší.
Mám zase ten pocit, že moje psaní "není ono". Asi mě saje emocuc a já, bohužel pro sebe, netuším, jak se ho zbavit. Neteče nám voda. Přijdu si divně a nevím, jestli to je chyba má, nebo za to může slečna L, respektive věci, které jsem se o ní dozvěděla.
Jdu svému doupěti došít nový kabát. Poslechnu si při tom své nejoblíbenější písničky. Pak se uvidí.
Dobře, už toho nechám. Tady to je.








