21. listopadu 2010 v 15:05 | Garou-tan
|
Ať žijou endorfiny. Dovolím si však nesouhlasit s panem Wonkou - sport je o něco spolehlivější zdroj.
No, všechno popořadě. Dneska jsme šly se slečnou V na squash. Měly jsme se sejít chvilku před jednou v plavecké hale, takže jsem tipovala, že vstanu tak v půl dvanácté. Jelikož jsem se ke spánku ukládala tak v jednu ráno, nabyla jsem přesvědčení, že mě mamka z postele bude muset tahat.
(Garuš totiž málokdy spí kratší dobu než dvanáct hodin. Když má možnost)
Jenže, světe div se, vylezla jsem z postele už před desátou. Pokud znáte lék na tuhle nemoc, dejte mi, prosím, vědět.
No, neměla jsem moc co dělat, tak jsem zalezla k počítači. Zabloudila jsem na svůj Gmail a vidím - přišel mi mail. Po přečtení jsem zjistila, že mi napsala Waki*. Nejdřív jsem myslela, že mi píše Airi*, tak si říkám "Ok, alespoň někdo", takže jsem odpověděla.
Pak mi to došlo.
Waki! Ta zlatá Japonka, která si se mnou občas píše japonsky a učí mě nové fráze, ta zlatá japonka, se kterou jsem si měnila sakra dlouhé maily, ta zlatá Japonka, která mi mou "japonštinu" pochválila. Málem jsem proletěla stropem, jakou jsem měla radost.
Nenapsala mi od srpna a já už se smířila, že mi ani nenapíše.
Ovšem je vidět, že Garou má občas i sakra štígro.
Svědčí takové výkyvy nálad zdraví? Ještě nedávno jsem byla ve svém "korosu módu" vzhledem k sobě samé (nechuť psát) a k Mochizuki Jun (protože *SPOILER*! Proč vždycky moji oblíbenci?), ale ráno jsem byla opravdu neskutečně "hepy", jak se dneska říká.
Schramstla jsem toasty, přečetla pár kapitol Pandora Hearts mangy (kde mě pobavil
spor o půl centimetru) a vydala se na squash.
Řeknu vám, byla to makačka. Opravdová makačka. Takhle propocené oblečení jsem dlouho neměla, eh. Ale užila jsem si to, ač mě chvílema dohánělo moje astma a já sotva lapala po dechu. Po hodině na kurtu jsme se se slečnou V rozloučily a já zamířila na zastávku.
Jelo mi to až za tři čtvrtě hodiny, takže jsem vyšla k další zastávce (odkud jezdí autobusy častěji) pěšky. Jelikož mi funguje jen jedno sluchátko od telefonu*, došlo mi, co všechno je slyšet jen v tom druhém. Ale moc jsem se o to nestarala. Hrál mi Gackt, takže jsem nad ničím jiným neuvažovala.
"Kimi to boku no VANILLA!"
Dlouho mi ale nevydržel. Jak jsem šla parkem, přeladila jsem na Ninu Söderquist a její Tick Tock. Jelikož ve mně endorfiny dělaly kotrmelce, měla jsem neskutečnou chuť začít zpívat.
Taky jsem viděla toho velkého pudla. Jakože opravdu velkého - mamka snad jednou říkala, že je "královský". Klidně ať si je knížecí, hraběcí nebo vévodský - byl prostě velký. Možná až moc, na můj vkus... ale asi to moc řeším.
"Tick tick tock tick tock, that's the sound of my bomb."
Pak mi začalo být divně. Něco za mnou šustilo a chřestilo - ohlédnutí mě ujistilo, že za mnou levituje Kloboučník a dívá se na mě. Nikdo mi nevymluví, že "jen" plášť a klobouk se neumí dívat.
Zajímalo by mě, jestli šel (resp. letěl) Kloboučník sám, nebo ho poslala Break. No, stejně to je jedno.
Na zastávce jsem se dozvěděla, že mi to jede za tři minuty, tak jsem tiše vyčkávala. Opět jsem si pustila Gackta a snažila se ignorovat Kloboučníka za svými zády. Určitě mu dělalo radost, že jsem z něj tak na nervy.
Ale má stylovej klobouk. Hlavně ta karta s "Love and Peace" nemá chybu.
"Yukkuri to yo ga akeru made kimi wo dakishimeteta!"
Ve všem pořádku jsem dorazila domů, nacpala se kuřetem a pěkně od srdce si zavyla. Teď mě omluvte - dokud ve mně endorfiny dělají kotrmelce, musím dopsat tu povídku, na níž je Neela-hime zvědavá.
To dopadne... ^^;
*Waki, moje osmnáctiletá penfriendka z Chiby. Opravdu zlatá (jak jsme již třikrát zdůraznila výše) a ač jsem se občas v její angličtině ztrácela, její maily mi vždycky dělaly strašnou radost
Airi, má dřívější dvanáctiletá penfriendka. Už nevím přesně odkud... psala docela krátké maily a po chvíli jsme si tak nějak psát přestaly.
Přestala mi fungovat další MP4ka (za tenhle půlrok tak čtvrtá) - musím tedy poslouchat muziku přes telefon. Dostala jsem k Jenny (pozn. Garou: ten telefon) i nová sluchátka, jenže funguje jen jedno. Je normální, že u fungl nových sluchátek funguje jen jedno?
Ach, to yaoi.. ^^
Děkuju za podporu. A za dlouhý komentář. Miluju dlouhé komentáře. Moc a moc. Arigatougozaimasu. ^^
Čaj je vskutku skvělý vynález. Je to taky důvod, proč se moje přezdávka dá číst třemi způsoby a napsat dvěma způsoby..ano, čaj stojí za tím vším! ^^
(A poznámka. Tenhle článek, který jsi napsala, jsem četla. Jenom nemůžu najít vhodnou reakci. :))