close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tiše, jsme v knihovně

21. listopadu 2010 v 21:52 | Garou-tan |  FF
Ehm.
Moje první fanfiction na Pandora Hearts. Snad to nedopadlo tak špatně... už jen proto, že jsem po delší době psala něco trochu intimnějšího, než jen mazlení a pár letmých polibků. Nějak mi to nešlo, a to jsem doufala, že mě endorfiny nezradí -_-"
No.
Nemohla jsem se rozhodnout, komu přesně to věnovat, takže to má věnování dvě.
První pro Tay-chan. Byla jsem ušetřena jejího hněvu, zbavila mě manžela, dožaduje se, abych ji přijela oživit, je to strašně fajn holčina a navíc se nedávno sháněla po úchylných povídkách. Tohle teda tolik úchylné není... (snad) No, i tak. Užij si to a dej vědět, co si o tom myslíš. Prosím ^^
Druhé je pro Neelu-hime. Za zvědavost, která mé chlupaté pisálkovské ego potěšila. Za to, že je první člověk, co mi řekl "Garou-chan". A aby zvládla všechny ty pokusy o otrávení čajem. 
P.S.: Už si to sakra pusť. (Poznámka - anime není nijak ukončené. Asi pak budeš muset přesídlit k manze...)


***

Fandom: Pandora Hearts
Pairing: Xerxes Break/Oz Bezarius
Doba a místo děje: po 27. kapitole; knihovna na zámku Rainsworthského vévodství
Prohlášení: Nesepsáno za účelem zisku, postavy jsou majetkem Mochizuki Jun.
A/N: Omluvte případné chyby ve skloňování... občas jsem nevěděla, co s těmi jmény přesně udělat, ehm. přijde mi to divné... asi čtu moc povídek v angličtině.

Ozovy kroky duněly knihovnou; míjel regál za regálem, jeho oči prohlížely hřbety knih a hledaly stopy po Svatém rytíři. Co se vrátil z Latowidge, nedokázal myslet na nic jiného. Ač mu Eliot tak dobrosrdečně vyzradil, co se stane s Edgarem, na moc dlouho ho to neodradilo.
Po chvíli zastavil a zapřemýšlel, jestli knihu už někde neviděl.
Vybavila se mu hned. 
Svatý rytíř, třináctý svazek - zahlédl ho v patře, sedmý nebo osmý regál na pravé straně. 
Radostně se rozeběhl směrem ke schodišti. Nemohl se dočkat, až knihu otevře a na chvíli se ztratí v tištěných slovech. Alenka mu sice dá co proto, že se namísto posluhování jí rozhodl číst, ale Oze teď spalovala fanouškovská vášeň a na ničem jiném nezáleželo.
Dokud v patře do někoho nevrazil.
On sám balanc neudržel a spadl. Slyšel, jak vedle něj dopadají knihy. Pak ještě zašustění látky a jak nastalo ticho, odvážil se otevřít oči.
Pohled na Breaka ho vyděsil. Už jen proto, že se tvářil starostlivě, a byl až příliš blízko, než aby to Oz shledával příjemným. Na druhou stranu ale dost daleko na to, aby nenarušoval jeho osobní prostor.
"Jsi v pořádku?" optal se. Oze na chvilku napadlo, že své starosti myslí vážně. Možná.
Nadechl se k odpovědi, ale nakonec se zmohl jen na přikývnutí.
Break si povzdechl a nabídl mu ruku. Oz se na ni nedůvěřivě podíval, ale přeci jen ji přijal - a jak ho Break vytáhl na nohy, skončil v jeho náručí. Nepochyboval o tom, že to stříbrovlasý udělal schválně. Zvedl pohled s tím, že na to Breakovi něco řekne - Xerxes však byl rychlejší.
"Omlouvám se, Ozi-kun," usmál se. Oze tím ale příliš neutěšil; maximálně mu obstaral husí kůži. "Neodhadl jsem to."
"N-nic se nestalo," zamumlal Oz. Stočil pohled stranou. "Můžeš mě, prosím, pustit?"
Kdyby měl být upřímný, Breakova ruka na jeho boku mu nevadila. Jenže něco mu říkalo, že by měla.
"Ale, ale, Ozi-kun," zapředl Break a upřel na Oze zpytavý pohled. "Ani ses neomluvil a už bys utíkal?"
Oz polkl. Něco v Breakově hlase se mu nelíbilo.
"Omlouvám se?" zkusil to.
"Ale no tak," zadíval se na něj Xerxes. "Určitě to zvládneš i lépe."
Mladý Bezarius polkl ještě jednou. Ani to zajiskření v jeho oku se mu nelíbilo. V zádech ho ale zamrazilo stejně.
"Omlouvám se." Tentokrát zněl sebevědoměji. "Měl jsem dávat větší pozor."
"Ano, to měl," přikývl spokojeně Break. Pak se k Ozovi sklonil a zašeptal: "Protože já už tě jen tak nepustím."
Šlechtic se od něj chtěl odtáhnout - Break ho ale držel pevně. Oze napadlo, že má mnohem víc síly, než si myslel. A kdy ho vůbec stihl chytit oběma rukama? 
S jistou obavou se na Breaka zahleděl; odpovědí na nevyřčenou otázku mu byl jen jeho úsměv.
V Ozových očích poněkud děsivý.
"Snad by ses nebál," pousmál se Break.
Je těžké se nebát, když tvůj pohled říká, že bych se bát měl, pomyslel si Oz.
Ale ať chtěl nebo ne, čím déle se na něj Break takhle díval, tím méně to Ozovi vadilo. Určitým způsobem mu ten pohled i lichotil - připadal si chtěný. Jen úplně jiným způsobem, než to cítil u Alenky a Gilberta. 
Možná proto neodporoval, když se k němu Break sklonil a přitiskl své rty na jeho.
Byly hebké; hebké a sladké. Určitě od všech těch sladkostí - jedl on vůbec něco jiného? 
Break jeho přemýšlení brzy přerušil. Rozdělil jazykem Ozovy rty a vybízivě ho políbil, čímž mladého šlechtice vyděsil - v tomhle ohledu byl totiž prostý jakýchkoliv zkušeností (polibek s Alenkou jako cennou zkušenost opravdu nepočítal). Obával se, že si ho Xerxes bude dobírat - jenže na druhou stranu mu chtěl polibek oplatit.
Nakonec se odhodlal k druhé možnosti. 
Cítil se neohrabaný, ale nezdálo se, že to Breakovi vadilo - spíš jako by mu Ozovu snahu uvítal. A možná mu i udělala radost. Jeho štíhlé prsty pohladily Oze po tváři a rozčísly jeho zlaté vlasy, aby si ho mohl přitáhnout blíž.
Ten po chvíli váhání položil ruce na Breakova ramena - ani se nepozastavil nad tím, že na levém neseděla Emily.
Když Break jejich rty rozdělil, Oze se na chvíli zmocnilo zklamání; takže se bez přemýšlení natáhl pro další polibek. Hned se ale stáhl zpátky, rudý až za ušima. Ač se díval stranou, nepochyboval o Breakově spokojeném úšklebku.
"Ale, ale," ozval se Xerxes. Tón jeho hlasu přiměl Oze zrudnout ještě o trochu víc. Pak vzal Bezaria za bradu a přiměl ho, aby se na něj podíval. "Nedočkavý?"
Než stihl Oz jakkoliv zareagovat, Break ho přiměl o pár kroků zacouvat, dokud se neopřel o zábradlí. Pak se sklonil a políbil chlapce na ucho.
Oz sebou polekaně trhl a chtěl protestovat; to už ale Break tiskl rty k jeho krku. 
Aniž by tomu dokázal zabránit, Oz vzdechl. Stud mu zabarvil tváře ještě o něco temněji, ale nezdálo se, že by měl Break v plánu přestávat. Bezarius se opřel rukama o zábradlí za sebou; Xerxovy rty se o jeho kůži třely až moc dychtivě na to, aby se Ozovi neroztřásla kolena.
Break se k Ozovi přitiskl o něco víc; kolenem se přitom otřel o jeho rozkrok. 
Blondýn vyjekl - na pocit, který se ho při tom zmocnil, nebyl ani v nejmenším připravený. Tolik protichůdných dojmů - horko a chlad, tlak a uvolnění, naléhání a ochota čekat - bylo vůbec možné je vyvolat jen jedním pohybem?
Ucítil na krku Breakův dech.
Po chvilce se odtáhl a zadíval se Ozovi do očí.
Šlechtic nesměle zvedl ruku a dotkl se jeho tváře. Když si všiml Breakova překvapeného výrazu, musel se pousmát - co si vzpomínal, překvapeného Breaka ještě neviděl. Znal jeho tvář potemnělou, dopálenou, poťouchlou i usměvavou; téměř ani nevěřil, že Xerxa může něco překvapit.
Brzy se vyvedení z míry zmocnilo i Bezaria - Break vzal jeho ruku do své a políbil její hřbet.
Oz si byl jistý, že tmavší jeho tváře už být nemohou.
"Už jsem ti říkal, jak jsi rozkošný?" optal se s pousmáním Break.
"Bre-" začal Oz, Xerxes mu však položil prst na rty.
"Nemluv," vyzval ho Break, než Bezaria opět políbil. 
Nebyl tak něžný jako prve - tentokrát si chtěl Oze přivlastnit. Líbal ho s výraznější dychtivostí, po předešlé něze a trpělivosti jako by nebylo ani stopy. Šlechtic se o to příliš nestaral; jen se podvolil a oplácel Breakovi jeho pozornost, jak nejlépe dovedl.
Pak se Xerxovo koleno opět otřelo o místa, o jejichž citlivosti Oz sice věděl, ale nenapadlo ho, že jí využije i někdo jiný. Přidušeně vzdychl do Breakových rtů a zase se ho na chvilku zmocnil ten pocit - nepoznaný a příjemný, tak moc, že se ho Oz nemohl nabažit.
Ani se nestihl pořádně vzpamatovat, když se Breakovo koleno začalo pohybovat s o něco větší pravidelností.
Chtěl se odtáhnout od jeho rtů, aby se mohl alespoň nadechnout - Break ale ani v nejmenším nevypadal, že má v plánu Oze pouštět. Naopak; chytil jej za bradu a hravě ho kousl do rtu. Oz tiše zaúpěl a otřásl se.
V tu chvíli se Break odtáhl a zadíval se mu do očí.
"Tiše, Ozi-kun," šeptl s úsměvem, "jsme přeci v knihovně." 
A než si Oz stihl alespoň rozmyslet svou odpověď, Break ho umlčel dalším polibkem.
Oz ucítil nutkání staršího muže obejmout - a dlouho mu nevydržel vzdorovat. Nesměle ovinul ruce kolem Breakových zad a pevně v dlaních sevřel látku jeho košile; ani v nejmenším nedoufal, že by mu stříbrovlasý mohl objetí oplatit.
O to víc ho překvapilo, když ho k sobě Break přitiskl. Na chvilku se mu to gesto zazdálo vděčné.
Ale brzy se s radostí ztratil v ochranitelském sevření Breakových štíhlých paží - Xerxes příjemně hřál a jeho sametové šaty i při sebemenším pohybu hladce šustily. Oz netušil proč, ale přišlo mu to uklidňující.
"OZI!" ozvalo se z přízemí. Oz dlouho nepřemýšlel, čí přesně hlas to je - reflektivně od sebe Breaka odstrčil.
Ač hned zalitoval, že tak přišel o jeho objetí.
Break se jen vědoucně usmál.
"Nemusíš se bát, že to bylo naposledy, Ozi-kun," ujistil ho a, doprovázen klapáním svých podpatků, zmizel mezi regály.
Oz se za ním chvilku nevěřícně díval; pak se rozeběhl směrem, kterým Break odešel.
Nebylo po něm ani stopy.
Z přemýšlení, jak dokáže Break vždy tak rychle zmizet, ho probrala rána do ramene. Dotčeně se na Alenku ohlédl - tu ale nějaký Oz nezajímal, takže ho jen popadla za límec a táhla pryč s tím, že jakožto sluha se jí vůbec nevěnuje.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 21. listopadu 2010 v 22:08 | Reagovat

Dokonalé, prej neumíš psát, no to víš že umíš...a úplně bombasticky.

2 Neela-hime Neela-hime | Web | 22. listopadu 2010 v 12:55 | Reagovat

Mám chuť stokrát zakřičet "Kawaii" ^^ A nejen stokrát, sakra, tohle mi nedělej. Má zvědavost se opravdu vyplatila - a děkuji za krásné věnování ^^ Stydím se, že jsem si to přečetla až dneska. ^^"

3 Arnotech Arnotech | E-mail | Web | 13. října 2011 v 2:44 | Reagovat

Docela jsem o tom četl a souhlasím s tebou....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama