Jen ukázka mé lehké vyšinutosti... měli jsme suplování na matiku. Zadaná práce mi zrovna od ruky nešla, ale Teroristka mě nehorázně bavila tím, že se snažila utopit koníka v mé kalkulačce*. Pak přišla Dáma a já měla místo srandy utrum.
Naštěstí se objevili ti dva. Sice na ně pořád vrčím, ale vím, že oni se se mnou budou bavit vždycky. I kdyby jen zkoušeli, co vydržím.
*Moje kalkulačka má malou nádržku s vodou a velkou bublinou. Je v ní i nějaký modrý gel či tak. Takže topení koníka = třepání kalkulačkou ve snaze nadělat z gelu co nejmenší bublinky. (Tero-chan to obohacuje ještě o svoje hlášky)
***
Zase jednou třetí, napadlo mě, když se Dáma ke mně a Teroristce otočila čelem. Neměla jsem na její vykulené oči a velký prsten ani v nejmenším náladu. Teroristka se s ní začala bavit - takže nevím, jestli ony ignorovaly mě, nebo já ignorovala je.
"Ani s tím okapem to moc nadějně nevypadá," ozvalo se zprava. To se mi na rameni objevil Mukuro a s úsměvem shlížel na můj sešit se škrtanci. Tvářil se, jako by mu svět ležel u nohou. Asi síla zvyku či co.
Pomlč, poradila jsem mu.
"No tak, jen tě chce povzbudit," zatahal mě za pramen vlasů Byakuran.
To je teda povzbuzení, zavrčela jsem. Teroristka a Dáma se zrovna bavily o tom, že možná budou někde s jejich skupinou hrát. Takhle bych se povzbudila i sama.
"Ale nepovzbudila," oponoval mi Byakuran.
Vyhodím tě z okna.
"Žádné není otevřené," podotkl Mukuro.
A tebe utopím v hrnečku na čaj.
Dáma upoutala mou pozornost - vzala mi kalkulačku. Nemám ráda, když někdo sahá na moje věci; ať s dovolením, nebo bez. A u lidí, které příliš nemusím, to platí tak trojnásob. Ať si nosí svoji kalkulačku, sakra.
"Ty jsi ale lakomec," informoval mě Byakuran.
To vím i bez tebe, odsekla jsem. Ale nevím, kdo chtěl Yuni jen pro sebe a přiměl Mukura žárlit.
Něco mě píchlo do krku.
Au.
"Mukuro-kun, určitě to nemyslela zle," konejšil svého milého Byakuran,
To není Mukurem, sdělila jsem mu. Přestaň se mi houpat na náušnici.
"Nebuď takový necita, Garou-chan," zatvářil se ublíženě Byakuran.
Vzala jsem ho za límec a posadila na penál. Jak tam tak celý bílý seděl, vypadal jako andílek. Pěkně prudérní andílek, ale co.
Přestaň mi tak říkat.
"Kufufu~" ozvalo se mi z ramene. Ať je Mukuro takhle smrsklý nebo se nade mnou vytahuje jak triko, při jeho kufufování vždycky roztávám. Tak rozkošně arogantní smích nikdo jiný nemá.
"To stačí tak málo?" optal se Mukuro zvědavě.
Já to s tím čajem myslela vážně.
"Ale nemyslela," nesouhlasil Byakuran.
Myslela!
"Garou-chan, no tak," šťouchl mě do ruky potom.
Myslela jsem vážně i to okno.
Mukuro se objevil vedle Byakurana a se zpytavým úsměvem se na mě zadíval. "Nemyslela."
Zrudla jsem.
Přestaň mi už sakra číst myšlenky!









Mmm, to se mi náramně líbí ^^ Ti tvý dva mi připomínají moje... etoo *počítá* to už jsou tří? 0.o Asi to omezím :D
Budu se asi hodně opakovat, když řeknu, jak se moc se mi líbí tvůj styl psaní,, co :P :)
(Taky nemám ráda, když mi hrabe na věci někdo, koho zrovna v lásce nemám ^^)
Mimochodem, děkuji za přání brzkého uzdravení Rudlof... to je to jméno, na které jsem si nemohla vzpomenout ^^