Dva výlevy za jeden den se mi už dlouho nepovedly - ale co nadělám. Dnešek je holt úžasný den a já to potřebuju alespoň nějak ventilovat. *ukloní se* Sumimasen.
Ještě jednou - má drahá Chalupářka je v pohodě. Spadl mi kámen ze srdce, ale nějak mi nešlo s ní tu radost sdílet. Přišla jsem si jako nádherný příklad japonského slovíčka "bakemono" (zrůda, příšera, etc.), protože se mi zdálo, jako bych všechno jen předstírala.
Pavoncella se mě z toho snažila vyhrabat, za což jsem jí určitým způsobem vděčná. To pro ni bylo moje Noční vytí. Ač jsem byla v úžasně sebelítostivé náladě, nakonec jsem se nějak dala do kupy a vrátila se minimálně do svého "moodless" období. Tedy období, kdy chci psát, ale vůbec na to nemám náladu a chuť. Hrozné.
Byla jsem z chování Pavoncelly docela zmatená, tak jsem se zeptala, proč se mě snaží dát do kopy. Řekla, že chce pomáhat lidem, kteří mají v jejím životě nějaký význam.
Po chvíli jsem i zeptala, co přesně pro ni jsem a co si o mně myslí. (Pro upřesnění - Pavoncella je má bývalá přítelkyně. Možná i o tom se tu jednou rozepíšu, ale kdo ví. Nechci vypadat jako (mizerná a neohrabaná) imitátorka Citové prostitutky)
Odpověděla mi, že kamarádka (plus pár dalších věcí). A pochopila jsem, že jsem očividně na stejné úrovni jako Ona a On. To mi zrovna radost neudělalo - nebudu lhát, celkem mě to zklamalo. Dobře, hodně. Asi jsem pro ni míň než ona pro mě.
Fajn. Mám Chalupářku a Teroristku. Ty ode mě nebydlí čtyři sta kilometrů daleko a vím, že mne mají rády, protože jsou schopné mi to prostě říct.
A opravdu miluju, když na mě Chalupářka přes celou chodbu zařve "Garoooou!".
Byla jsem pitomá, když jsem myslela, že se mi při vyslechnutí jejího nadšeného "JSEM ZDRAVÁ!" neulevilo.
Ulevilo. A moc.
Protože praví přátelé jsou ten největší poklad.









Přečetla jsme si předešlý článek, abych věděla o čem je tento. Páni... Vlastně mi tím docela došela slova, ale dobrá. něco rozumného tu pro tebe vylovím. Praví přátelé jsou opravdu důležití a jsem ráda, že ta tvá je zdravá :) Upřímně si myslím, že je hezké mít takovéhle přátelé - možná je to tím, že v mém okolí takové nemám. Jeden opravdovej bydlí tak padesát kilometrů daleko a i když mu často říkám, že je to magor, tak ho mám ráda ^^ - a na to, že se neznáme dlouho toho o mě ví víc než ti, které znám devět let. A pak je tu jedna osůbka, má malá sestřička, která je taky tak nějak daleko. Ale věřím, že jednou bude sen skutečností.
Skoro vlbec to nesouvisí s článkem *omluvný výraz*, ale nic rozumného a smysluplného ze mě dneska nevyleze :)