Lippi (mé ctěné klučičí alter ego) a Garou (mé ctěné vlčí alter ego) vedli v domě z mých myšlenek zase jednou trochu smysluplnou debatu. Původně jsem na téma dospělost chtěla napsat rádoby úvahu či něco podobného, ale tohle asi bude lepší.
Napadlo mě cestou domů, když jsem poslouchala Izayovu verzi Zlobivého Jablka. Přemýšlela jsem, co všechno bych k dospělosti chtěla říct; a pár řádků níže sice neříká všechno, ale nějak se mi to nechce přepisovat.
Jen bych ráda dodala - zletilost přijde vždycky v osmnácti, ale dospělost občas nepřijde vůbec.
***
Vystřelila.
"Zase vedle," ozval se černovlasý mladík.
Nasupeně se na něj otočila a namířila pistoli přímo do jeho tváře. "Nech si to," zavrčela.
"Nezdá se ti, že trpíš syndromem nášlapné miny?" pozvedl obočí on.
"Tak na mě nešlapej víc, než je nutný," ponoukla ho a natáhla kohout.
"To bys mi neudělala," usmál se sebejistě.
"Pravda, já bych tě neroztrhala. Jen bych ti ustřelila hlavu," uznala ona. "Chováš se jako malý dítě."
"Jenom já, Garou?" pozvedl obočí. Beze slov se otočila k terči a střelila. Přímo doprostřed.
"Možná ne, ale mohl bys už mít trochu rozumu. Už mi lezeš na nervy," odtušila Garou a sedla si do trávy. Kami, její černá vlčice, jí brzy položila hlavu do klína.
"Na rozum je času dost," stál si za svým Lippi. Sedl si vedle ní. "Nechci ho mít zbytečně brzo, byla by to škoda. Nemyslíš?"
"Trocha rozumu nikdy neuškodí," prohlásila Garou, zatímco se probírala Kaminou srstí.
"Ale s rozumem si tolik neužiješ. Máš ráda koulování?" pozvedl obočí Lippi.
"Ne. Jsem pak zbytečně mokrá a nechce se mi to sušit," odpověděla Garou.
"Máš na to moc praktickej pohled," sdělil jí Lippi. "Koulování je přece strašná sranda."
"Pro tebe," pokrčila rameny Garou. "Protože nehodláš řešit, že pak budeš od sněhu, potažmo mokrej, tudíž že to všechno budeš muset usušit. Tohle je ten rozum."
"A právě proto ho nechci," zazubil se Lippi. "Nemohl bych si to koulování pořádně užít, kdybych pořád myslel na to, jak budu muset sušit svoje věci. Prostě je usuším, až budou mokrý."
"Řešíš problémy, až ve chvíli, kdy nastanou," odvětila Garou. "Já se jim snažím předejít, nechci zbytečně plácat energii."
"Tohle uvažování je na mě moc dospělý," povzdechl si naoko sklíčeně Lippi.
"Proto jsi tak dětinskej," zavrčela Garou.
"Jo, já vím," prohodil Lippi, "ale baví mě to. Slyšel jsem, že to nejlepší, co pro sebe může člověk udělat, je zůstat co nejdýl dítětem."
Garou musela uznat, že na tom přeci jen něco je.









...a proto jsem dětinská a budu dětinská
a konečně mám k tomu i nějaký pádný argument :D