close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

První karta

27. listopadu 2010 v 17:50 | Garou-tan
Bolí mě záda. Přijde mi, že moje psaní nějak... "není ono". Nebo už mi z těch nepovedených pokusů o upečení perníku s Chalupářkou hrabe? Don't know. 
Vím, že píšu krátké kapitoly. Ale... baví mě to? Jo, to bude ono. Nějak se mi nechce mít kapitolu o minimální délce šest stran ve Wordu. Nejspíš mi to přijde zbytečné nebo tak něco. A kratších kapitol je sice víc, ale rychleji se píšou, no ne?
Asi nezním příliš pozitivně, co?


***

Unaveně otevřel oči a zadíval se na jasně modré nebe.
Hned si vzpomněl na toho bílého králíka a posadil se - v tu chvíli se mu zatočila hlava. Skryl obličej do dlaní a promnul si spánky; matně si vybavoval, že se o něco praštil do hlavy. Ale po bouli jako by nebylo ani stopy.
Rozhlédl se.
Už neseděl v lese, ale uprostřed udržovaného kroketového hřiště. Ohraničoval jej vysoký živý plot, jehož zelení se občas míhaly jasně rudé květy růží. Zpoza plotu - nejspíš v jiné části zahrady, usoudil Chris - vykukovaly kousky soch z černého mramoru a nesestříhaný růžový keř. A někde za tím vším se do výšky tyčil ohromný hrad.
Co ale Chrisovu pozornost upoutalo nejvíce, bylo dřevěné vědro.
S heknutím se zvedl na nohy a přesunul se až k živému plotu, kde je zvedl ze země. Bylo plné červené barvy - té, kterou se pyšnily růže v živém plotě i na keři za ním.
Zkusmo se nejbližšího květu dotkl.
"Hej!" okřikl ho kdosi. Chris ruku rychle stáhl a skryl za záda; tudíž neměl možnost si všimnout, že na ní téměř všechna barva zůstala. 
Hnal se k němu strážný v rudé zbroji - a na chrániči jeho hrudi si Chris všiml černého srdce a desítky.
"To jsi tu novej?" zavrčel jeho směrem.
"A-ano," přikývl Chris. Neměl tušení, co přesně se děje; a v podobných situacích vždy se vším souhlasil.
"Pojď za mnou," řekl strážný a vydal se z kroketového hřiště pryč. Christopher beze slov kráčel za ním. "Dokážeš snad pracovat ve stáji, ne?"
"Ano," zopakoval Chris. Při zmínce o stáji si oddechl - mezi koňmi se vždycky dokázal uklidnit. A možná při tom i zjistí, jestli se mu celá tahle podivná zahrada jenom nezdá.

Když potřetí upustil vědro s vodou pro královninu klisnu, nabyl přesvědčení, že tohle sen prostě být nemůže. Už jen proto, že do něj to děvče s černými vlasy pokaždé strčilo, aby se před zbytkem slouží-cích ukázal jako naprosté nemehlo.
"Není to na tebe moc těžký?" zasmál se podkoní, který zrovna hřebelcoval černou kobylku.
"Kdyby nebylo, tak mu to nepadá, ne?" ozvala se děvečka přehazující slámu.
Všichni v doslechu se rozesmáli. Chris je slyšel, ač už stál o kus dál a spouštěl vědro do studny. Brzy ho ale popadli dva strážní - každý za jednu ruku. Mladík se začal obávat, že se na něj přišlo a ani v nejmenším nevěděl, jak z podobné situace vybruslit.
"Je to on?" optal se jeden strážný. Černovlasé děvče přikývlo. Kdy pro ně stihla dojít?
"My ti dáme, nekrmit královninu klisnu," zasmál se samolibě druhý a než se Chris stihl alespoň pokusit o protest, vlekli ho pryč.
Mourovatý kocour seskočil z roubení studny a neslyšnými kroky se za strážemi i zmateným chlapcem vydal.

Trůnní sál Chrise už v první chvíli připravil o všechny cestou vymyšlené argumenty. 
Netroufal si odhadovat, jak vysoký mohl být strop - všechna čísla rojící se v jeho hlavě se zdála až příliš malá. Zběžně zahlédl gobelíny zdobící stěny a pár soch; ještě ve dveřích pohledem zavadil i o ohromný lustr z černého a rudého křišťálu. 
Jeho kroky dusil měkký koberec v rubínové barvě. 
Na jeho konci bylo několik schůdků ke královským trůnům; jejich obrys se ostře rýsoval proti francouzskému oknu za nimi. Jeden zel prázdnotou, na druhém beze slov seděla královna. Chris tak nějak tušil, že se na něj dívá.
Co už ale netušil, bylo, že Srdcová královna nikdy nechápala zapálenost svých poddaných. Přikládala to strachu ze své předchůdkyně, ale poslední dobou ji to začínalo unavovat.
Obzvlášť, když na ni v králově nepřítomnosti padla také povinnost starat o správu království.
"Co se děje tentokrát?" pozvedla obočí, když před ní Chris klesl na kolena.
"Odmítal nakrmit vaši klisnu," srazil k sobě paty jeden ze strážných.
"Chtěli jsme mu domluvit," přidal se k němu druhý, "ale vůbec si nechtěl dát říct, vaše veličenstvo."
"Jak se jmenuješ?" obrátila svou pozornost na Chrise Královna. Nezněla tak děsivě, jak si ji cestou představoval. Odvážil se zvednout hlavu.
Myslel si, že uvidí seschlou stařenu. Přinejlepším.
Jenže na trůně seděla žena s dlouhými, karmínovými vlasy; ty jí v loknách splývaly až na ramena. Oblečená byla v nadýchaných šarlatových šatech. Jejich rukávy končily nad loktem, kde začínaly semišové rukavice, a v rukou držela složený vějíř.
Měla neskutečně vlídné oči.
"Christopher," odpověděl Chris.
"Chceš mi k tomu taky něco říct, Chrisi?" zeptala se Královna.
"Jen, že jsem vaší klisně chtěl přinést vodu, ale stále do mě někdo strkal," odvětil Chris. Vychování mu připomnělo, že nechtěl černovlasou dívku zbytečně přivádět do problémů.
"Nelži," osopil se na něj strážný. 
Hned se napřáhl k ráně; Královna ho ale zarazila, když se vějířem jemně dotkla jeho zápěstí.
Muž nepříliš ochotně stáhl ruku zpátky.
"Postarám se o něj sama," prohlásila a ukázala na dveře. "Jděte."
Stráže se uklonily a za rytmického řinčení své zbroje vypochodovaly z místnosti. Královna se opět usadila na trůn, podepřela si rukou bradu a černýma očima si Chrise zvědavě prohlížela.
"Ještě jsem tě tu neviděla," nadhodila. Její oči Chrise ujistily, že to nemyslí zle; jenže pochyboval, že by mu uvěřila, kdyby řekl celou pravdu. Tedy že honil bílého králíka kvůli své sestřičce, ztratil vědomí a probral se až v její zahradě, načež ho strážný doprovodil do stájí.
"Jsem tu nový?" zkusil to Chris.
Královna se pousmála a pozvedla obočí. "Ano, to je možné. Ale obávám se, že dnes nikdo nový nastupovat neměl."
Tím Chrisovi vzala vítr z plachet. Rychle se snažil vymyslet jakoukoliv výmluvu, jenže namísto toho si všiml, že se královna dívá někam za něj - možná ke dveřím do sálu? Zvědavost ho přemohla a on se tím směrem otočil.
Zahlédl jen proužek modrého dýmu.
"Tady se rychle šíří drby," uvědomila Chrise Královna, "když za ním půjdeš, můžu tě ujistit, že si dobrou pověst nepošramotíš."
Chris po ní vrhl překvapený pohled; žena se jen usmála a rukou ho vybídla k odchodu. 
Neměl nejmenší tušení, co má tohle všechno znamenat - ale než stihl začít přemýšlet, uklonil se a mířil směrem modrého dýmu. Ten se občas zachvěl nebo na chvilku nabral konkrétnější tvar, ale Chrisovi na tom příliš nezáleželo.
Spíš přemýšlel, proč ho Královna poslala sledovat zrovna dým.
Nebo to snad jenom dým nebyl?
Bezradně svěsil ramena a nechal nohy, aby ho nesly napříč hradními chodbami. Ještě nikdy se mu nestalo, aby nevěděl, čemu přesně má věřit. Všechno tu bylo snové a s vysokou pravděpodobností i zhola nemožné - šlo tedy věřit vůbec něčemu?
Navíc si přišel jako při pronásledování toho bílého králíka; a to ho donutilo přidat do kroku. Nehodlal si nechat utéct ještě něco dalšího.
Brzy se přehnal přes nádvoří. Za hradní branou dým z Chrisova dohledu zmizel. 
Chris překvapeně zastavil a zmateně se rozhlédl.
"To jsi tolik pospíchal kvůli mně?" ozvalo se shora.
Zrzek zvedl hlavu - na strážní budce seděl mladík s bradou opřenou o jedno koleno a upíral na něj svůj zelenomodrý pohled.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 29. listopadu 2010 v 21:13 | Reagovat

Je to karmínově barevné, zvláštní... ale čímsi vlčí.
A Alenkovsky variační. Pana Carolla zbožňuji, tvoje verze je velmi svá. Za pět hvězdiček :)

2 Luc Foxie Luc Foxie | Web | 30. listopadu 2010 v 8:53 | Reagovat

su ludia, ktori pisu co najminimalnejsie poviedky - o to sa prave pokusam, ale velmi mi to nejde.. :'D spociva to v tom, zachytit okamih co najdetailnejsie a najkratsie - aby aj ked clovek precital len 20 viet, pomyslel si, ze ho to ocarilo :') ked sa bude nudit skus to - daj si urcity pocet viet a pretvor do toho co ja viem, poviedku, ktora ma 20 kapitol :'D

3 Jenny Jenny | Web | 30. listopadu 2010 v 20:13 | Reagovat

Tak mě napadlo, četla jsi Stepního vlka od Hesseho?:) Já to teď mám jako četbu do školy a vždycky si vzpomenu na tebe:D

4 dezmin dezmin | Web | 30. listopadu 2010 v 20:53 | Reagovat

krátlé? :-) vždyť tohle neni krátké ani trochu.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama