close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pohádka třikrát jinak

11. listopadu 2010 v 17:51 | Garou-tan |  Originální
Jeden z mých psacích experimentů. Valča (náš smetáček) je po operaci a zrovna k světu nevypadá, tak se potřebuju trochu odreagovat. Navíc nám teď už zase zdrhnul křeček... pokud někdo ví, kudy z toho terárka leze, dejte mi, prosím, echo.
Všichni to známe - černokněžník unese princeznu, princ ho zabije a princeznu si vezme. Garuš to vzala do pracek a rozhodla se, že se na to podívá očima hlavních aktérů. 
Pohádky jsou totiž na různé experimenty a podobné vlkoviny nejlepší.
Omluvte případné překlepy.


Černokněžník
Zrovna jsem vyhlížel z okna svého hradu, když ke mně přiletěl holub. Nesl sebou vzkaz od princezny ze zdejší země - vydává se na cestu, aby se mnou strávila prázdniny. Seznámili jsme se přes holubí seznamku jako děti, a když jsem poprvé přijel ke dvoru, zamilovali jsme se do sebe.
V dopise toho stálo ještě hodně (musíme si tu nepřítomnost nějak vynahradit) a mně se z její obdivuhodné slovní zásoby stavěl klobouk.
Nakonec jsem papír skryl do kapsy a poslal své poskoky, kteří zrovna hráli mariáš, aby trochu zkulturnili můj hrad. Ač jsem magii studoval, kouzla na zázračné uklizení celého hradu jsem nejspíš zaspal.
Mohl bych princezně přichystat nějaký pěkný dárek. Třeba šaty... a klobouk.
Nechal jsem svůj špičatý (momentálně už nestojící) klobouk na parapetu, odchytil svého věrného rádce a společně s ním se vypravil nakupovat do města. Jelikož si nevzpomínám, jakou má princezna ráda barvu, rádce mi navrhne, že bychom mohli vzít černou.
Černá je moc negativní, řekl jsem já; tak navrhl bílou. Ta se mi na princezninu slovní zásobu zdála moc nevinná, takže jsme nakonec odváželi modrý klobouk s bílou stuhou a jedny večerní šaty. Ze srdce jsem doufal, že za modrou nebudu umlácen jejími střevíčky.
Princezna totiž je nádhernou ukázkou emancipované ženy. Chytit ji drak, tak ani nepotřebuje zachránit. (Jen by si na mě vzpomněla a přivezla by mi ho sem, abych měl co dávat do lektvarů)
Asi o dva dny později přijela.
U společné večeře jsem se dozvěděl, že ji rodiče nechtěli pustit, tak jim utekla. Ukázal jsem jí šaty a klobouk - byla nadšená, že si pamatuji její oblíbenou barvu. Ujistil jsem ji, že na něco takového bych přece nemohl zapomenout.
Od jejího příchodu jsme se na hradě přestali nudit. Když jsem pracoval, hrála s mými poskoky na schovávanou, učila je obracet palačinky vzduchem, chodili jsme do lesa krmit srnky a postavili nejdelší domino v dějinách pohádek.
Jednou za mnou přišel rádce, že na mě u dveří někdo čeká.
Stál tam princ. Říkal, že ho král s královnou poslali pro princeznu a aby mě cestou rovnou i zabil. Naštěstí to byl pacifista, takže jsme se dohodli na hrané bitce a mé předstírané smrti. Hrad mám na samotce - pochybuju, že by sem jezdil někdo jen proto, aby kontroloval, jestli hniju dle králova plánu.
Taky jsme se domluvili, kde mi princeznu po ukázání rodičům a převzetí peněz vrátí.
S poděkováním jsem se vrátil do hradu.
Pár hodin na to už vyřvával před hradem, že mě zve na souboj. Princezna říkala, že bych chodit neměl - jen jsem jí slíbil, že to bude v pořádku, a vytratil se za princem. Proběhlo to podle dohody. Když jsem ležel na zemi, byl jsem neskutečně rád za svůj herecký talent. Kdyby mi totiž nevyšla černá magie, chtěl jsem se dát na herectví.
Princezna byla na prince samozřejmě naštvaná, takže přiběhla přes hrad a kromě spousty nadávek ho obdarovala i kopancem do rozkroku. Pak se rozbrečela.
Když se princ i s ní zdekoval, radši jsem se proměnil ve vránu a sledoval je. Nevěděl jsem, jestli tenhle svalovec hraje fér, tak jsem z něj nehodlal spustit oči. Naštěstí jsem se ze zadních stran knih o magii naučil pár zaklínadel, která mi dovolila nespat.
Naštěstí pro všechny tři strany princ fér hrál a když na domluveném místě zakukal, seskočil jsem ze stromu, proměnil se zpátky a chtěl princezně gentlemansky pomoci z koně dolů. Nakopla mě, ale když jsem zvedl, skočila mi do náruče.
Od té doby spolu šťastně žijeme na hradě.

Princezna
Zrovna, když jsem balila poslední kufr na cestu, do mých komnat vtrhla matka. Když zjistila, že chci jet k černokněžníkovi, okamžitě mi to zatrhla. Bylo jí jedno, že jsme do sebe zamilovaní až po uši, známe se od dětství a že já nehodlám poslouchat seschlou čtyřicátnici, která vlastnímu dítěti nepřeje štěstí.
V noci jsem se i s kufry vypravila do stájí. Půjčila jsem si tam jeden kočár (který jsme stejně měla dostat ke dvacátým prvním narozeninám), zapřáhla dvojici běloušů (protože jiné koně můj otec nevedl) a vyrazila směrem černokněžníkova hradu.
Dorazila jsem k němu po pár hodinách cesty. Pár jeho posluhovačů se postaralo o moje zavazadla a tátovy koně, takže jsem brzy s černokněžníkem večeřela. Na všechno jsem si mu postěžovala. Je to ideální muž - všechno si vyslechl, soucítil se mnou a ještě mi daroval klobouk a večerní šaty.
V modré, kterou miluju.
Nikdo z těch, které mi nutí rodiče, si to ještě nezapamatoval.
Byla jsem v jeho hradu prvně, protože do teď jezdil vždy on ke dvoru. Strašně se mi v něm líbilo - pořád jsem hledala nové tajné chodby, procházela se knihovnami nebo pomáhala v kuchyni. Tady už jsem princezna nebyla, takže jsem si mohla všechny zákazy rodičů vynahradit.
Černoknežníkův rádce mě třeba vzal na borůvky a v kuchyni mi pak pomohli upéct koláč, který jsem mu darovala. Trochu jsem ho spálila, ale říkal, že jeho první pokus byl horší. Taky mi slíbil, že jednou budeme vařit spolu.
Po pár dnech se před hradem objevil nějaký nakorbený frajer, že mě jde vysvobodit. Nechtěla jsem, aby se černokněžník nechal zabít (protože tihle borci vždycky vyhrávají), tak jsem ho prosila, ať nikam nechodí. Jak to chlapi dělávají, slíbil, že to bude v pohodě, a odešel.
Dopadlo to dle očekávání - ten zmetek ho zabil. Vyběhla jsem před hrad a ze srdce jsem ho nakopla do koulí. Pěkně od plic jsem spustila, co si o něm myslím. Jenže pak mi ruply nervy a já se rozbečela. To už mě vysadil na koně a jel se mnou k rodičům. 
Cestou jsem si otřela tváře a nasadila tak kamenný výraz, jak to šlo.
Jestli si mě tenhle otrapa chce vzít, tak si pod sebou řeže větev.
Rodiče mu několikrát poděkovali a hned začali domlouvat termín svatby. Bylo mi to tak nějak jedno - já zase přemýšlela, co všechno mu v našem krásném a dlouhém manželství provedu. Chlapec si ale usmyslel, že mě nejdřív pojede ukázat rodičům. To jsem trofej, nebo co?
A tak jsme vyjeli do sousedního království. 
Na jedné louce zastavil a začal kukat.
Měla jsem ho za blbce, ale pak se objevil černokněžník. Oni se na mě domluvili? Když přišel až ke koni, naštvaně jsem mu otiskla střevíc na tvář. Stejně jsem si ale drsnou tvář nezachovala - jak vstal, skočila jsem mu kolem krku.
Cestou na hrad mi všechno vysvětlil - a od té doby tam spolu žijeme.

Princ
Toulal jsem se nějakým cizím královstvím, doufaje, že mě tu rodiče nenajdou. Jelikož jsem začínal být grogy a královské město bylo nejblíž, skončil jsem tam. Brzy se to doneslo ke králi a královně, kteří si mě k sobě zavolali.
Začínal jsem mít obavy, že mě napráskají.
Nakonec mě jen prosili, ať jim zachráním dceru, kterou unesl černokněžník. Asi jsem moc dlouho přemýšlel, protože mi hned nabídli pytel zlata. Copak jsem to mohl odmítnout? Potřásli jsme si s králem rukama a já vyrazil.
Hledání zlohradů nikdy nebyl moc těžký úkol. Tenhle stál v lese na kopci, ale zrovna zle nevypadal. Kolem se nevznášela žádná ponurá atmosféra, nebyly uschlé stromy ani nebublaly močály. Zdálo se mi to zvláštní, tak jsem upustil od náhlého přepadení a slušně jsem zazvonil.
Černokněžník mi přišel otevřít. 
Příjemný, sympatický chlapík - neměl jsem chuť ho vraždit, tak jsme chvilku pobavili a brzy přišli s plánem výhodným pro obě strany. On zahraje svou smrt, já princeznu pojedu ukázat rodičům, shrábnu peníze, princeznu mu předám a odjedu si užívat někam za hranice, kde už jsou tak pokrokoví, že zlegalizovali prostituci.
Podali jsme si na to ruce.
O pár hodin později, když se začínalo stmívat, jsem zabušil na vrata a vyzval černokněžníka na souboj. Po jeho příchodu jsme úspěšně zparodovali bitku a on sám ještě úspěšněji zahrál svou vlastní smrt.
Bohužel jsem nepočítal (respektive má chlouba nepočítala) s tím, že se z hradu vyřítí princezna a věnuje mému malému bráchovi kopanec. Pak mi začala nadávat do zkurvysynů, imbecilů, debilů, šmejdů, čurinů, bastardů, samcoložníků (fuj...), jenže než stihla dojít dál, začala brečet. 
Kdyby to bylo aspoň z lítosti nad tím, že ohrozila mou potenci...
Nakonec jsem ji vytáhl na koně a vyjel za jejími rodiči. Celou cestu měla nafouklé tváře a pohledem mi říkala, co přesně si o mně myslí. Měl jsem představu, tak jsem ji radši nedráždil a snažil se jet co nejrychleji.
V královském městě ze mě udělali obrovského hrdinu. Příjemně mi to pohladilo ego, ale nechci se tu moc zdržovat. U dvora jsem sbalil pytel se zlatem a jelikož král byl nadržený na svatbu, přesvědčil jsem ho, že musím jet nevěstu ukázat rodičům. 
Zanedlouho jsme dojeli na louku, na níž jsme se dohodli s černokněžníkem. Dal jsem mu znamení, po kterém se hned objevil. To nás sledoval, nebo co? 
Princezna ho nejdřív kopla do obličeje, ale pak se mu vrhla kolem krku. Ježíšmarjá. 
Černokněžník mi poděkoval a pak si princeznu odnesl zpátky do hradu. Já se i s pytlem zlata vydal hledat pokrokové království. 
A hledám ještě dneska.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 angie angie | 11. listopadu 2010 v 18:59 | Reagovat

bravó, majstre!
fantastické. totálne perfektná poviedka.
"Hrad mám na samotce - pochybuju, že by sem jezdil někdo jen proto, aby kontroloval, jestli hniju dle králova plánu."
perfektné. do rána sa budem rehotať. asi by som si mala zohnať to nespavé kúzlo:) :) :)
"Na jedné louce zastavil a začal kukat."
v podaní iného autora by to bola nudná klišoidná rozprávka, ale tebe sa z nej podarilo spraviť niečo fascinujúce a smiešne až na zaplakanie XD klobúk dolu XD

2 Fabiana Fabiana | Web | 11. listopadu 2010 v 19:51 | Reagovat

Skvělé, směju se ještě teď :D
nejlepší je černokněžníkova verze :D

3 An(N)dy An(N)dy | Web | 11. listopadu 2010 v 20:04 | Reagovat

Svítilo sluníčko :D proto je nahoře takový světlo.. Říkáám, teď už ty fotky budou strašný.. asi si ještě rozmyslim, jestli je dám na blog, nebo ne ;)
Whááá dobrýýý!! :-D nemálo mě to rozesmálo! :-D

4 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 11. listopadu 2010 v 21:40 | Reagovat

Skvělé a záchvaty smíchu vyvolávající.
Černokněžník je skutečně nejlepší. Nejmenuje se Tim? Ale to nevadí, to je narážka tobě určitě neznámá :)
Připomíná mi to jak jsem asi před dvěma lety psalo básničku o rytíři, co přijel - nažral se, napil a odjel. A král potom koupil v Mountfieldu sekačku a drak byl rozdrcen.
Možná ji někdy uveřejním :-D

5 An(N)dy An(N)dy | Web | 12. listopadu 2010 v 20:05 | Reagovat

:DD nevadí, mě někdy taky vypadnou nějaký hlášky, ale nějaký mi zůstanou asi do konce života :DD :DD

6 Sally Sally | 17. února 2011 v 16:48 | Reagovat

bohovský :D co více dodat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama