... se vlk podívá do zrcadla.
... není tím, na co si hraje.
... v lese vyje a nikdo mu nechce odpovědět.
... už ztrácí chuť do dalšího volání.
Když se dívám do svých očí
K vidění v nich jiskra není
Když přemýšlím, co mě čeká
Nacházím jen zatracení
Když předstírám, že jsem jiná
Než jakou mě lidé znají
Když začínám tomu věřit
Zjistím, jak se věci mají
Když si řeknu "změnila ses"
K lepšímu mám na mysli
Když za změnou ohlédnu se
Kam všechny mé klady klesly?
Když si lámu vlastní křídla
Ptám se, proč to tolik bolí
Když brečím nad špatným hrobem
Vím, že život špatně školí
Když si všímám, co jsem zač
Neustojím štěstí jiných
Když se bojím dívat do tmy
To já stávám v řadách vinných
Když bezmocně klesám na zem
Zveš se vždy přítelem mým
Když teď kámen ze srdce mi spadl
Proč radost mít neumím?
Když se dívám po ostatních
Zná mě vůbec někdo z nich?
Když tančím tu s klávesnicí
Už nechápu svět jejich
Když nejsem s to porozumět
Je sobectví na vině?
Když se držím stranou lidí
Kdo z nás je v tom nevinně?
Když se cítím osaměle
Přítele bych chtěla mít
Když v pocitech nevyznám se
Zvládla bych pro jiné žít?
Když se dívám do zrcadla
Pohled si sama oplácím
Když vidím, jaká jsem uvnitř
Raději zrak odvracím…









Sakra, Garou... ty umíš tak krásně psát básně. Tahle je prostě nádherná, klobouk dolů.