Téma týdne poprvé
11. října 2010 v 18:01 | Garou-tan | VýlevnaKomentáře
Moc pěkný článek a zajímavé dočista lidské postřehy..
V některých dobách by člověka co chodí pro inspiraci na hřbitov, nejspíš obvinili s čarodějnictví...no dnes se na to kouká jinak..A jestli ti to pomáhá psát duchaplné příběhy třeba o paní Šmídové jen tak dál:-)
Na hřbitovy chodím ze stejného důvodu... Začala jsem tam chodit před dvěma lety s přítelkyní, nikdo nás tam nerušil, a teď se mi tam nejlépe přemýšlí...
[4]: Já na hřbitovy moc často nechodím, ten zdejší je ode mě trochu daleko. Ale když jsem byla menší, vždycky jsem chodila s babičkou... tak jsem si vzpomněla, jak to tehdy vypadalo a zhodnotila to svýma současnýma očima. Přemýšlím, že babi poprosím, aby mě zase někdy vzala s sebou.
[5]: Já chodím nejraději sama, a ještě raději večer. Jen tam tak sedím a dívám se na hroby... U nás máme hřbitovy dva, jeden mám celkem blízko, ale to je centrální hřbitov, je tam kostel a lidi... Druhý je za městem a je tam klid.
[6]: Mě okouzlují procházky v deštivém městě, ale to odbíhám od tématu. Já vím jen o jednom hřbitovu tady v okolí... nebývá tam moc lidí a co lovím z paměti, je tam spousta zákoutí. U taťky na vesnici je ten hřbitov téměř naproti domu, ale byla jsem tam zatím jen jednou.
Je to perfektně napsané. Hřbitov je rozhodně dost fascinující místo.. Někdo si sice řekne, co je na něm zajímavýho, ale když tam vkročí, určitě v sobě cítí něco jiného než jen lhostejnost. Osobně to místo mám ráda. Ráda se projdu mezi náhrobky a polituju prázdnou mramorovou desku, která tam tak osamněle ční. Jeden hrob si obzvlášť pamatuju.. Nikdy tam nic nebylo.. Žádná kytka, svíčka.. nic.. Napadlo mě, že ta rodina musí být opravdu nemožná, když není schopná zapálit jednu svíčku.. ale dozvěděla jsem se, že není kdo by tu svíčku zapálil. Tak mi je vždycky líto, že tam dám aspoň pár kvítků aby nebyl tak sám.









Zajímyvý blog...jen tak dál =OD