close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Téma týdne poprvé

11. října 2010 v 18:01 | Garou-tan |  Výlevna
Hřbitov.


Každý jsme jiný, máme za sebou různé věci a lidská představivost taky nebývá zrovna přes kopírák. Proto si při narážce na hřbitov každý vybaví něco trochu jiného.
Někdo si vzpomene na babičku, které vždycky v neděli jde zapálit svíčku, vyměnit květiny a zkulturnit hrob. Když tak jde natočit do vázy novou vodu, vždycky vzpomíná, jak mu babička k narozeninám pekla buchtu nebo ušila ponožky. Když odchází, usměje se, podívá se na nebe a babičku ujistí, že jim všem chybí.
Další člověk si představí vysokou zeď, kostel a řadu náhrobních kamenů, nejlépe, nejlépe o půlnoci se zataženou oblohou. Vítr šustí větvemi vrb u jezírka a lampy občas nespokojeně zablikají. V jejich světle se občas mihne stín a jeden se bojí nadechnout, aby po něm něco neskočilo.
Mamka na můj dotaz odvětila, že hřbitov jsou pro ni smrt a vzpomínky. 
Já osobně si při zmínce o hřbitově představím jednu konkrétní situaci. Byla zima, dokonce i sníh, a já si k taťkovi vzala noťase, abych se pochlubila, jak umím psát. Noťas se dostal do rukou i staršímu bráchovi a pozval mě na procházku, že mi řekne, co si o tom myslí. Zastavili jsme na hřbitově, on mi všechno řekl a já se pak k taťkovi do domu vracela sama. Negativní kritika (ovšem chápu, že to myslel dobře a každý má jiný názor) mi dělává problémy, ale po pár dnech jsem se s tím srovnala a psala jsem dál úplně stejným stylem, jako předtím. 
Pro mě je hřbitov docela inspirující místo. Člověk se může projít mezi náhrobky a přemýšlet, co byl zač ten Petr Kratochvíl, který umřel loni na jaře; položit si dotaz, proč ta roztomilá stařenka, paní Šmídová, má už třetí týden na hrobě uschlé květiny; nebo jen dumat, jestli spolu ten Dominik a Tomáš Novákovi na opačných koncích uličky měli něco společného.
Hřbitov pro mě vždycky bude mít své kouzlo. Je tam ticho na přemýšlení, ve vzduchu se vznáší spoustu pro mne neznámých příběhů a vždycky se najde nějaké zákoutí pod břízami a za živým plotem, kam se dá zašít, aniž by o vás zbytek světa věděl.
Ovšem ať je to tak či tak, jednou tam skončíme všichni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kiki,laivine kiki,laivine | Web | 11. října 2010 v 18:36 | Reagovat

Zajímyvý blog...jen tak dál =OD

2 Nariel Crash Nariel Crash | Web | 12. října 2010 v 17:22 | Reagovat

Moc pěkný článek a zajímavé dočista lidské postřehy..
V některých dobách by člověka co chodí pro inspiraci na hřbitov, nejspíš obvinili s čarodějnictví...no dnes se na to kouká jinak..A jestli ti to pomáhá psát duchaplné příběhy třeba o paní Šmídové jen tak dál:-)

3 Garou-tan Garou-tan | Web | 12. října 2010 v 17:42 | Reagovat

[1]: Díky ^^
[2]: Taky moc děkuju :) Doba se mění až moc rychle - otázkou jen zůstává, jestli je to dobře, nebo špatně... paní Šmídová se duchaplného příběhu zatím nedočkala, ale snad to přijde :)

4 Fabiana Fabiana | E-mail | Web | 12. října 2010 v 19:47 | Reagovat

Na hřbitovy chodím ze stejného důvodu... Začala jsem tam chodit před dvěma lety s přítelkyní, nikdo nás tam nerušil, a teď se mi tam nejlépe přemýšlí...

5 Garou-tan Garou-tan | Web | 12. října 2010 v 19:51 | Reagovat

[4]: Já na hřbitovy moc často nechodím, ten zdejší je ode mě trochu daleko. Ale když jsem byla menší, vždycky jsem chodila s babičkou... tak jsem si vzpomněla, jak to tehdy vypadalo a zhodnotila to svýma současnýma očima. Přemýšlím, že babi poprosím, aby mě zase někdy vzala s sebou.

6 Fabiana Fabiana | E-mail | Web | 12. října 2010 v 19:53 | Reagovat

[5]: Já chodím nejraději sama, a ještě raději večer. Jen tam tak sedím a dívám se na hroby... U nás máme hřbitovy dva, jeden mám celkem blízko, ale to je centrální hřbitov, je tam kostel a lidi... Druhý je za městem a je tam klid.

7 Garou-tan Garou-tan | Web | 12. října 2010 v 19:59 | Reagovat

[6]: Mě okouzlují procházky v deštivém městě, ale to odbíhám od tématu. Já vím jen o jednom hřbitovu tady v okolí... nebývá tam moc lidí a co lovím z paměti, je tam spousta zákoutí. U taťky na vesnici je ten hřbitov téměř naproti domu, ale byla jsem tam zatím jen jednou.

8 Lyli Lyli | 13. října 2010 v 20:48 | Reagovat

Wow! To jsem nečekala, že píšeš zas tak dobře! :)

9 Celestin Celestin | Web | 13. října 2010 v 22:25 | Reagovat

Je to perfektně napsané. Hřbitov je rozhodně dost fascinující místo.. Někdo si sice řekne, co je na něm zajímavýho, ale když tam vkročí, určitě v sobě cítí něco jiného než jen lhostejnost. Osobně to místo mám ráda. Ráda se projdu mezi náhrobky a polituju prázdnou mramorovou desku, která tam tak osamněle ční. Jeden hrob si obzvlášť pamatuju.. Nikdy tam nic nebylo.. Žádná kytka, svíčka.. nic.. Napadlo mě, že ta rodina musí být opravdu nemožná, když není schopná zapálit jednu svíčku.. ale dozvěděla jsem se, že není kdo by tu svíčku zapálil. Tak mi je vždycky líto, že tam dám aspoň pár kvítků aby nebyl tak sám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama