Dveře do kavárny se otevřely a se zazvoněním zvonku se v nich objevil vysoký muž. Odhrnul si mokré vlasy z očí a rozhlédl se - brzy našel podsaditého, plešatého kolegu u stolu v rohu. V jedné ruce držel doutník, na stole před ním ležela tabulka s ranním vydáním novin.
Černovlasý si sundal z ramen bundu a zamířil k němu.
"Jdete pozdě, Jacku," zvedl pohled od novin plešatý.
"Omlouvám se, pane Hobbsi," promluvil Jack, když si sedal. Bundu přehodil přes opěrku židle. "Ale myslím, že jsem našel něco, co by vás mohlo zajímat."
"Pokud tomu tak bude, milerád vám zpoždění odpustím," odvětil pan Hobbs a popotáhl z doutníku. Nikdy je neměl rád, ale co ho vyhodili z laboratoře, s kouřením začal. Ač toho vydržel hodně, slova bývalého nadřízeného - "vaše teorie, Jamesi, jen mrhají naším časem a penězi" - mu uštědřila pořádnou ránu.
Ještě, že se Jack rozhodl odejít s ním.
"Já…" začal Jack, "myslím, že jsem našel Mars."
"Myslíte, Jacku?" pozvedl obočí pan Hobbs. "Takže si nejste jistý?"
"Nechci to zakřiknout," odvětil Jack.
"A soudíte tak na základě té poslední srážky?" popotáhl z doutníku pan Hobbs. "Mám za to, že vyšla až v dnešních novinách. Snad jste síť našich kolegů z AST opět nepoctil svou návštěvou."
Muž jen výmluvně pokrčil rameny. James se pousmál a kývnutím ho vyzval k pokračování.
"V ten samý den jeden chlapec spadl ze schodů," navázal Jack. "Skončil s dvakrát zlomenou rukou, vykloubeným ramenem a lehčím otřesem mozku."
Pan Hobbs vzal tužku, poklepáním smazal z tabulky ranní noviny a načrtl do ní dvě kružnice - do té větší naznačil lidské tělo. Od společného bodu kružnic nakreslil šipku, která člověku mířila kousek pod rameno.
Dlouze se na svou kresbu zadíval.
"Jak se ten chlapec jmenuje, Jacku?" zeptal se nakonec.
"Markus Salzwedel," odpověděl černovlasý. "Z Kolína nad Rýnem. Stále je v nemocnici."
"Kéž bychom tak každý měli devět set dolarů navíc," povzdechl si pan Hobbs.
"I to bych považoval za vyřešené, pane Hobbsi," prohodil Jack. Když se na něj druhý vědec překvapeně podíval, jen se spokojeně usmál. "Jedna majetnější zastánkyně vaší teorie se už několikrát nabídla k finanční výpomoci."
"To by od ní bylo namouduši laskavé," uznal pan Hobbs. "Určitě jí to zkuste co nejdříve navrhnout."
Jack přikývl. "Mám případně domluvit i konkrétní termín, pane Hobbsi?"
"Zítra," odvětil pan Hobbs.
"Dobře." Jack vstal a oblékl si bundu. "Zavolat mám v osm, jako vždycky?"
"V půl deváté, pokud možno," zvedl k němu pohled pan Hobbs. "Budu mít dnes návštěvu."
"Tak tedy v půl deváté na slyšenou," rozloučil se Jack a vyrazil z kavárny. Nepříliš nadšeně; zpátky do deště se mu nechtělo.
"Hodně štěstí," popřál mu tiše pan Hobbs, když zvedal ke rtům šálek s kávou.









Tohle mě chytlo dost. Líbí se mi, jak píšeš. Stručně a brilantně. Chci další :)