Jakožto vlk nadmíru všetečný jsem dnes vyčmuchala jeden akrostich. Jelikož se mi jak akrostich, tak princip jeho tvoření zalíbil, zkusila jsem to taky. Snad to bude jeden z těch zdařilejších experimentů, ač mi tam chvilkami trochu pokulhává rytmus...
HLAVOU DOLŮ, NEBO NAHORU?
Hodím se jen k tomu, co neumím dělat
Loknu si hořkosti, vždyť co bych chtěla?
Aby se lidé nemuseli zvedat
Váží si těch, kteří cestu umí hledat
Opravují a radí jim dnes a denně
Upnutí a horliví, by zůstali v sedě
Dobírají si ty, co ještě umí chodit
Obratně však - vždyť mohli by se hodit!
Loučím se s vámi, nervy na to nemám
Úctyhodná společnosti. Na tvou hruď si sedám
Neplánuješ se mi svěřit?
Ejhle, s kým se hodláš měřit?
Buď jak buď, jsi neupřímná
Ohlížíš se, kde kdo dřímá
Nezapomeň, zkaž jim sny
Ať to vidí - svět je zlý
Honem, ve městě už září rosa
Ovšem! Projdi se po těch snech bosa!
Rychle měníš svoji tvář
Upřímnost? Tu nehledáš...









Páni, zase znám nový pojem :) už mám cukání to někdy vyzkoušet :D
Líbí se mi, jak pěkně vystihuješ dnešní lidi, nejen v této básni.