Nápad jsem měla už od včera, ale finální podoby nabyl až dneska. Každý nechť si to přebere tak, jak chce. Sama nad tím docela přemýšlím.
***
"Už tam budeme, mami?" zvedla hlavu malá hnědovláska. Pod jejími teplými botami křupal sníh a rukou v rukavici se držela té maminčiny. V druhé měla dopis.
"Vždyť už jsme, zlato," usmála se žena a zastavila. "Tamhle, ta červená schránka vedle telefonní budky."
"Ta popelnice?"
"To není popelnice." Žena se povzbudivě usmála. "Hoď tam dopis pro babičku."
"A dostane ho?"
"Určitě. Udělá jí to velkou radost."
Děvče tedy pustilo matčinu ruku, došlo až ke schránce a stouplo si na špičky. Dopis zmizel uvnitř a děvčátko se vrátilo.
"Mami?"
"Ano?"
"A jak se posílají dopisy do nebe? Chci udělat radost i tatínkovi."









To je rozkošné..z pouhého dopisu eterická naděje..
Všimla jsem si že jsem na seznamu oblíbených, vracím stejně..
Viděla jsem že jsi četla článek o blogové hře a 10 věcech které máme rádi. Sice se moc neznáme, ale bylo by mi ctí tě pozvat do soutěže..
Samozřejmně pochopím, když se nebudeš chtít účastnit:-D