close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

10 věcí, které mám ráda

13. října 2010 v 21:01 | Garou-tan |  Výlevna
Po včerejším objevení Ameriky jsem se rozhodla navštěvovat tenhle zajímavý světadíl o něco častěji. Až jsem u Nariel našla 10 věcí, které má ráda, a byla do hry pozvána také. Inu, proč ne. 

Pravidla hry:
1. Uvést, kdo tě do hry pozval
2. 10 věcí, které máš rád
3. Pozvat dalších 10 osob do hry


Věc první - psaní
Už jen proto, že mi toho tolik umožňuje - můžu tak ventilovat pocity, neboť mé výlevy zajímají jen velmi málo lidí a pokud někoho zajímají, většinou není dostupný. Díky psaní můžu i uskutečňovat svoje sny. Dávat život lidem, kteří mi sedávají o hodinách na ramenou a radí mi při písemkách. Psaní je má největší láska a doufám, že si moje budoucí knihy najdou cestu k alespoň nějakým čtenářům.
Ovšem kdo ví...

Věc druhá - čokoláda
Ehm, trochu... jak to říct... obyčejné, co? Ale když je moje závislost na čokoládě známá polovině města, měla by tu být. Čokoláda je pro mě univerzální lék na všechno. Když nemůžu psát a potřebuju se uklidnit, koupím si čokoládu. Když mám vztek, koupím si čokoládu. Když někomu dojdou nápady, co za dárek mi dá, věnuje mi tabulku čokolády. Občas mě čokoládou zkouší i uplatit.
Pro mě je nutnost si život osladit. Sice mi to nepomůže (a babička mě stále straší cukrovkou), ale já ráda "zbytečné" věci, kvůli kterým se cítím dobře.

Věc třetí - Japonsko
Má posedlost. Kdybych mohla, tak se od rána do večera cpu vším, co jejich kuchyně přináší (a čokoládou). Snažím se alespoň něco naučit japonsky. CHCI SE TAM JET PODÍVAT. Narazila jsem díky němu na spoustu zajímavých a užitečných věcí. Ať se mi lidi smějí nebo ne, pro mě bude Země vycházejícího slunce vždycky moje číslo jedna. A nikdo mi to nevymluví. 

Věc čtvrtá - bruslení
Jelikož se zrovna hádám s plícemi a nedá se říct, že v klidu vyklušu schody do druhého patra, se sporty se moc nepřátelím. Ale bruslení je moje. V teple chodím s Kájou do parku na kolečkové, v zimě to s Laurou roztáčíme na zimním stadionu. Posledně jsem se třeba trochu naučila jezdit pozadu. Tedy doufám...

Věc pátá - má postel
Mé nejoblíbenější místo. Teploučká, měkká, plyšáky obsypaná postel v rohu mého pokoje. Místo, kde přežívám svoje stavy bez nálady, kdy nemám chuť absolutně na nic a nejradši bych se vypařila nebo zahrabala do písku. Jelikož se ještě neobjevil člověk ve skupenství plynném a kolem žádný písek není, zbývá mi si vždy jen zalézt do postele, obejmout plyšáka a čekat, až to přejde. 
Problém je, že se mi pak nikdy nechce ven.

Věc šestá - praví přátelé
Dneska mi přijde hledání opravdového přítele jako holá nemožnost. Všichni jsou až moc povrchní na to, aby se o vás zajímali, když nepotřebují opsat úkol nebo nehledají záskok za svého "nejlepšího kámoše". Jsou lidi, u kterých jsem tenhle záskok, a není jich málo. Fajn, pobavím se s nimi, ale vztah k nim zrovna nemám. Jsou jen dva lidi (s mamkou tři), kterým můžu říct cokoliv a vím, že si mě vyslechnou a že mě nechají, abych jim zmáčela tu novou bundu svým brekotem.
"Jen dva lidi"? Někteří nemají ani toho jednoho. A proto si já svých dvou osůbek vážím.

Věc sedmá - knihy
Neříkám, že nečtu na internetu. Ale větší zlato, než slova vytisknutá na stránkách knih pro mě není. Jasně, čítávám občas něco na netu, ale není nad to otáčet stránky ručně a cítit, že všechna ta slova a myšlenky držíte v rukou. Knih mám doma hodně, některé přečtené jednou, jiné i pětkrát. Je jich ale ještě pár, které bych chtěla. Jenže, bohužel pro mne, nebyly k sehnání ani v antikvariátech. Mít to půjčené z knihovny pro mě "není ono".
Často totiž mívám potřebu své oblíbené kousky vlastnit.

Věc osmá - jazyky
Občas se mi zdá, že na každém jazyku najdu něco, co se mi líbí. Byla mi třeba vnucena němčina - a teď uvažuju, že se jí budu věnovat i dál. Líbí se mi její tvrdost, ale nemám ráda ta dlouhá slova. Angličtina je taky nádherný jazyk. Často se mi zdává, že v angličtině jsem o dost otevřenější, než když mluvím česky. Pak taky japonština - to je jazykový klenot sám o sobě. A čeština, ta taky. Občas mě sice zahání do úskalí a já složitě vymýšlím, jak tu větu napsat jinak, ale pro psanou tvorbu je to jazyk přímo stvořený.

Věc devátá - slash, boys love, shouneni ai, yaoi
Moje absolutní posedlost číslo jedna. Netajím se tím, lezu okolí na nervy a kam můžu, tam nacpu alespoň zmínku. Nevím, jak přesně jsem se k BL dostala, ale vím, že jsem začínala tak... před čtyřmi roky? A stále mě to nepřešlo. Jsem ráda, když o mě lidi říkají, že jsem jiná/divná/dle potřeby doplňte. Ať už je to kvůli zájmům, nebo kvůli povaze, ráda z řady vybočuju.
Můj drahý úkolníček je zaplněný úryvky z toho, co se o hodinách odehrává v mé mysli. Baví mě to. Baví a doufám, že vždycky bavit bude.

Věc desátá - manga a anime
Ano, jsem freaky fan. Ráda si přečtu mangu, ještě raději se podívám na anime a má nejoblíbenější činnost vůbec je stěhovat si své oblíbence do bytu. Okolí mě má za blázna, ale já už to neřeším. Ovšem kromě stěhování se ještě bavím psaním fanfikcí, případně kreslením fanartů. Jsem ráda, že jsem se k anime a manze dostala - odtud byl už jen krůček k psaní, zájmu o Japonsko a spoustě dalších věcí.


Omlouvám se, ale tolik známostí po internetu ještě nemám... prozatím bych ráda ponoukla
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Celestin Celestin | Web | 13. října 2010 v 21:51 | Reagovat

Uhm, to se omlouvám, očíhla jsem to tu dneska, ale ještě to tu nebylo .)

2 Nariel Nariel | Web | 14. října 2010 v 12:08 | Reagovat

Krásně rozepsané..Jsem moc dojatá že jsi přijala pozvání..
navíc jsi krásně zkomponovala deset věcí a krásně je popsala..
Na většině se shodem, zbytek ti závidím, protože na to nemám buňky..
Rozhodně hezky píšeš:-)

3 Garou-tan Garou-tan | Web | 14. října 2010 v 14:20 | Reagovat

[2]: Moc děkuju :) Ale ke konci se najednou vyrojila spousta věcí a volit mezi nimi už tak lehké nebylo. Ještě jednou díky :)

4 Lumierre Lumierre | Web | 14. října 2010 v 15:16 | Reagovat

Děkuji ti, drahá Garou, za pozvání... myslím, že to ještě dneska prubnu ^^;

5 Hanča Hanča | 3. listopadu 2010 v 20:30 | Reagovat

Ty pravé přátele ti závidím. Nikoho takového nemám. Pokud teda nepočítám rodiče a prarodiče, samozřejmě. Měla jsem jednu nejlepší kamarádku, ale ta se odstěhovala a teď jaksi nemám nikoho. Je to celkem na nic, když se se svýma starostma nemám komu svěřit, vlastně si ani skoro nemám s kým popovídat o om, co dělám, co mě zajímá. Ostatní lidi nezajímám. Občas se se mnou někdo o tomhle baví, ale dělá to jen proto, že je mu mě líto, že nemám žádné opravdové kamarády. Taky nemám nikoho, kdo, když chci někam jít šel se mnou. No, prostě ti závidím.

6 Garou-tan Garou-tan | Web | 3. listopadu 2010 v 20:36 | Reagovat

[5]: Já sama docela dlouho žádné pořádné přátelé neměla... naštěstí se našly tyhle dvě osůbky, kterým jsem přirostla k srdci. Rodina je taky super, ale přátelé jsou prostě přátelé... kromě toho, cos napsala, o tobě moc nevím, ale doufám, že se jednou najde někdo i pro tebe. Chce to ale hodně vydržet, než se někdo takový objeví...

7 Vladinek Vladinek | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 7:29 | Reagovat

Dobrej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama