Co mi fanartování dalo a vzalo

15. srpna 2010 v 14:50 | Garou-tan |  Výlevna
Existují věci, které zkusíte, nebaví vás a necháte jich. Pak jsou tu věci, které zkusíte, řeknete si "to ušlo" a jednou za čas je zkusíte znovu. A nakonec přicházejí věci, které zkusíte jednou, zalíbí se vám a pak je děláte pořád.


Pro mě je kreslení fanartů (hlavně na KHR) věcí z té třetí kategorie. Příjemný způsob trávení času, u kterého si člověk rozmyslí leda co že to bude kreslit a pak už se jen pustí do práce. Ideální činnost pro člověka, jako jsem já (tudíž někoho s přístupem "Jsem líná, protože nic nedělám").
Jenže všechno má jak klady, tak zápory.
Kladem budiž třeba to, že jsem se v manga stylu kreslení kompletně našla. Naučila jsem se taky novou metodu kresby podle předlohy, ze které se následně vyklubalo kompletní kreslení bez předlohy. Už mi nedělá problém kreslit jednu postavu víckrát tak, aby bylo poznat, že je to ona. Nikdy mi nešly kreslit ruce, ale díky nutnosti je čas od času nakreslit se je snažím alespoň nějak naučit. 
Zápory... no. Díky snaze o mírné napodobení Akiřina stylu kreslím velké nosy a ostré brady (to jde vidět hlavně z profilu). Pak taky začínám mít problémy kreslit realisticky. Zásadně dělám černé linky. Přestávám stínovat jako dřív a začínám s tím animáckým způsobem. Ručně něco vytvořím leda s tužkou nebo propiskou. A tak dále...
I když tomu říkám zápory, pro mě to zápory nejsou ani zdaleka. Fanartování je neuvěřitelná zábava a já mu budu věrná, co to půjde (ovšem psaní je psaní, že).

Velkým nosům a ostrým bradám zdar!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama