Proč brečíš?

1. dubna 2010 v 17:37 | Garou-tan |  Originální
Promiňte, sumimasen, I'm sorry, scusa...
Mám teď nějaký divný období. Co začalo jaro, je mi nějak divně. A psaní mi moc nejde. Přesněji řečeno vůbec. Dám sem alespoň tohle, ale nedává to smysl, za moc to nestojí a je to dokončený jen proto, že jsem se teď potřebovala vypsat.
Až budu příště chtít hrát Altor, kopněte mě někdo.


***

Na koberec se zhroutila třípatrová věž z karet. Chlapec zaklel a zvedl se, aby si došel pro něco k jídlu. Zadoufal, že v troubě by mohl být ještě nějaký perník ze včera.
Jak se v kuchyni ocitl, všiml si prázdného plechu na stole. Mohl si myslet, že jeho "sestřička" už všechno snědla. Nebylo se ani čemu divit. Raději si z misky s ovocem vzal zelené jablko, opláchl ho ve dřezu a hladově se do něj zakousl.
Zanedlouho hodil ohryzek do koše a rukou si pročísl krátké, černé vlasy. Chtěl jít dostavět svou věž, ale nakonec si to rozmyslel.
S rukama v kapsách džínů přešel obývák a vydal se ke svému pokoji, že se pokusí najít něco na internetu. Když ale procházel kolem pootevřených dveří do pokoje své spolubydlící, zastavil se.
Tiše seděla na parapetu a tiskla k sobě polštář. Na záda jí splývaly temně hnědé vlasy, její plášť ležel kdesi na podlaze, pistole, kterou vždy měla u sebe, se povalovala na psacím stole u zapnutého note-booku. Černovlasý věděl, že má v uších sluchátka.
S lehkostí sobě vlastní přešel místnost a položil dívce ruce na ramena. Z téhle blízkosti zaslechl, že ze sluchátek zní The Kill od 30 Seconds to Mars.
"Co chceš?" ozvala se po chvíli. Hlas se jí třásl.
"Neměla by ses nechat dojmout úplně vším," poznamenal.
"A ty bys mi neměl kecat do toho, co dělám," odpověděla a vytáhla si z uší sluchátka. Vzápětí si z ramenou sundala jeho ruce a seskočila z parapetu. Hřbetem ruky si otřela mokré tváře.
"Proč brečíš?" Seděl na posteli, jako by byla jeho a zvědavě ji pozoroval smaragdovýma očima. Dívka si mezitím sedla zpět za počítač a zavřela běžící hru. Pak se na něj otočila.
"Protože i na tomhle světě jsou věci, co za to stojí," prohodila jen a usmála se. "A navíc… docela to pomáhá. Taky bys to pro sebe mohl čas od času udělat."
"Jo, jasně," zašklebil se chlapec a padl naznak na dívčinu postel.
Její majitelka jen zavrtěla hlavou a vyhlédla z okna. Obloha se začínala rozjasňovat.
"Hej," pohlédla nakonec na černovlasou osobu ve své posteli.
"Co zas?" zvedl otráveně hlavu.
"Vypadni z mojí postele," vyzvala ho.
"Nechci," zazíval rádoby unaveně a požitkářsky se zavrtěl, "máš lepší matraci."
Domem otřásl výstřel.
A za černovlasým chlapcem hned zapadly dveře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neela-hime Neela-hime | Web | 5. listopadu 2010 v 20:18 | Reagovat

Mě se to líbí :) Nevím proč, ale líbí se mi to i když jsem na začátku očekávala trochu něco jiného ^^ Mám ráda příběhy, kde se autor takhle vypisuje - myslím, z pocitů... nevím jak to jinak pojmenovat ^^"

2 Lubomir Lubomir | E-mail | Web | 25. října 2011 v 1:03 | Reagovat

hej tak to je libovýýýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama