Jo, říká se, že fénix shoří, když přijde jeho chvíle. Jen proto, aby pak zase vstal z popela. Přála bych si, aby i on vstal z popela...
Dobře, tak jinak: Akira ho fakt zabila. A já netušila, že to přijde tak brzo.
FÉNIX
Oranžově nebe plane
a z popela fénix vstane -
nestačí mít naději,
zázraky se nedějí.
Věřit v nemožné je málo,
už nezměníš, co se stalo.
Když se bojíš minulosti,
tak se duše tvojí zhostí.
Běž, pohlédni na zatmění,
nečekej však, že se změní.
Bude pořád stále stejné -
tiché, silné, neochvějné.
Neříkej mi, že se bojíš,
a proto, že stranou stojíš?
Tvá družka smrt že tě leká?
Co jsi vůbec za člověka?
Krev na rukou stále měl jsi,
celý svět pro sebe chtěl jsi.
Ze snů tvých teď je jen prach,
tvé ambice jsou tvůj vrah.
Já se jen ptám, zdas' to čekal,
že ses lehce zabít nechal?
Toužil jsi snad po smrti -
spánku v rakvi bez hnutí?
Tohle ty být nemůžeš,
prohru přece přemůžeš.
Pořád, stále tě tu vidím,
nebo jen sám sebe šidím?
Fénixe mi připomínáš -
právě teď v popelu dřímáš.
Tak běž a z popela vstaň,
vždyť máš sebe - svoji zbraň.
Přetvoř svět dle libosti,
změň jej, ke své radosti.
Ukaž nám všem, kdo je pán,
že jsi to jenom ty sám.
No tak, vrať se z druhé strany
a zboř mezi světy brány.
Ukaž nám, že smrt nic není,
že svět čeká zatracení.
Ty máš bílé, oni černé,
ze židle tě šach mat zvedne.
V rukou kvetou orchideje,
jenom ty víš, co se děje.
Vědoucně se usmíváš,
křídla svá - ta rozpínáš.
Hvězdy tonou v slzách svých -
s výhrou budeš jednou z nich.
a z popela fénix vstane -
nestačí mít naději,
zázraky se nedějí.
Věřit v nemožné je málo,
už nezměníš, co se stalo.
Když se bojíš minulosti,
tak se duše tvojí zhostí.
Běž, pohlédni na zatmění,
nečekej však, že se změní.
Bude pořád stále stejné -
tiché, silné, neochvějné.
Neříkej mi, že se bojíš,
a proto, že stranou stojíš?
Tvá družka smrt že tě leká?
Co jsi vůbec za člověka?
Krev na rukou stále měl jsi,
celý svět pro sebe chtěl jsi.
Ze snů tvých teď je jen prach,
tvé ambice jsou tvůj vrah.
Já se jen ptám, zdas' to čekal,
že ses lehce zabít nechal?
Toužil jsi snad po smrti -
spánku v rakvi bez hnutí?
Tohle ty být nemůžeš,
prohru přece přemůžeš.
Pořád, stále tě tu vidím,
nebo jen sám sebe šidím?
Fénixe mi připomínáš -
právě teď v popelu dřímáš.
Tak běž a z popela vstaň,
vždyť máš sebe - svoji zbraň.
Přetvoř svět dle libosti,
změň jej, ke své radosti.
Ukaž nám všem, kdo je pán,
že jsi to jenom ty sám.
No tak, vrať se z druhé strany
a zboř mezi světy brány.
Ukaž nám, že smrt nic není,
že svět čeká zatracení.
Ty máš bílé, oni černé,
ze židle tě šach mat zvedne.
V rukou kvetou orchideje,
jenom ty víš, co se děje.
Vědoucně se usmíváš,
křídla svá - ta rozpínáš.
Hvězdy tonou v slzách svých -
s výhrou budeš jednou z nich.









moooc hezky, takový tajemný... :-)