Milovat

12. února 2010 v 17:36 | Garou-tan |  Básně
Můj mistrovský počin. Jestli jsem na něco hrdá, je to právě tahle báseň.



MILOVAT

Jako láska bez naděje, jako v srdci mít tebe,
jako obloha bezhvězdná, jako schody do nebe.

Jako ovoce nejsladší, jako ospalá rána,
jako chuť tančit se smrtí, jako zavřená brána.

Jako mé jizvy na duši, jako zmařená touha,
jako zbytečné snažení, jako vzpomínka pouhá.

Jako tvá láska bezmezná, jako když orchidej kvete,
jako ty noci probděné, jako strach v každičké větě.

Jako šeptání ve větru, jako mé noční můry,
jako všechny sny během dne, jako poselství shůry.

Jako koruna ze sněhu, jako tvá nádherná křídla,
jako se bát o svou budoucnost, jako horkých vod zřídla.

Jako bílý stín za dveřmi, jako přes oči páska,
jako smích časů dřívějších, jako s osudem sázka.

Jako bavit se královsky, jako motlitba tichá,
jako tvou rukou umírat, jako když noc tiše dýchá.

Jako bez protiléku jed, jako zlatá srst lišky,
jako temnota pod svícnem, jako padání z výšky.

Jako chuť život ukončit, jako vychladlé lože,
jako pláč, který rve duši, jako v mém těle nože.

Jako skok do temné propasti, jako utonout v ledu,
jako mdlý vítr na poušti, jako když tvé srdce svedu.

Jako bezedná temnota, jako krev na rukou mít,
jako světlo za obzorem, jako pro lásku žít.

Jako bez možnosti útěku, jako v tvých očích svět,
jako tvou blízkost postrádat, jako chtít všechno hned.

Jako déšť krví mísený, jako zvuk tvého dechu,
jako hrát karty s osudem, jako spát na lesním mechu.

Jako žízni své poddat se, jako tiše se soužit,
jako zmítat se v bolestech, jako po nemožném toužit.

Jako chtít oživit květiny, jako naději ztratit,
jako půlnoční lilie, jako minulost vrátit.

Jako nevidět před sebe, jako zimou se třást,
jako smět utéct z vězení, jako svou mysl zmást.

Jako mít vysoké ambice, jako tvé tělo znát,
jako nedostát slibům svým, jako stále se ptát.

Jako zoufalství vykřičet, jako dotknout se sněhu,
jako mít křídla ze zlata, jako dostávat něhu.

Jako bych sténal jméno tvé, jako zhasnutá svíčka,
jako na spaní polibek, jako tvá sněhová víčka.

Jako bláhová představa, jako sen za svítání,
jako trn v tlapě lvího krále, jako zla vymýtání.

Jako zbytečně starosti, jako po svobodě chtíč,
jako když políbíš moje rty, jako rvát duši napříč.

Jako když buší ti srdce, jako všechen můj žal,
jako zoufalé volání, jako to, cos mi vzal.

Jako ztracená naděje, jako do temna křik,
jako žár v pekle horoucím, jako do polštáře vzlyk.

Jako kvetoucí sakury, jako ta sladká vůně,
jako léčené zranění, jako bez poskvrny tůně.

Jako hlad démonů po duši, jako skrývaná bázeň,
jako doteky tvých rukou, jako hřejivá lázeň.

Jako strom uprostřed vichřice, jako nenávist chladná,
jako smrt z neznámé příčiny, jako úloha snadná.

Jako lék na všechny bolesti, jako to slunce jasné,
jako hon na draka zlatého, jako tvé oči krásné.

Jako chtít polapit prázdnotu, jako chtít z papíru kámen,
jako smutek na papíře, jako s mým životem amen.

Jako v mlhu se rozplynout, jako na růži přání,
jako všechen smích zoufalý, jako když kůň nemá stání.

Jako půl sebe nemoct mít - neznamená to milovat?
Ať už je zklamání sebevíce, citů je zbytečné litovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 The The | Web | 11. prosince 2010 v 20:04 | Reagovat

Ach..Už chápu, proč jsi na ni pyšná. ^^
Je to prostě interesantní. Ty emoce z toho úplně sálají..
Právě jsi mě donutila jít napsat článek. Já ten blog prostě zanedbávám.. >.<
/*šla dopsat povídku a zabavit foťák*/
Ta báseň je prostě..úžasná.
*vzdech*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama