KHR

7. února 2010 v 14:21 | Garou-tan |  Výlevna
Přemýšlela jsem, co přesně pro mě KHR vlastně je... (Vím, že tohle asi bude číst hodně málo lidí - pokud vůbec někdo - ale potřebuju si dát od psaní na chvilku voraz)


A co to vůbec je? KHR, tedy Katekyo Hitman REBORN!, je ta nejlepší manga, na jakou jsem kdy narazila. Začátek sice stál za nic, ale první dojem často klame. Zádrhel přišel ve chvíli, kdy jsem zjistila, že už nejsou kapitoly ke čtení a já budu muset čekat. Rawr.
(Teď to probíhá tak, že jsem týden nažhavená na dalších sedmnáct stránek, přemýšlím, co bude a nebude... a pak to mám ani ne za deset minut přečtené. Obvykle prodělám jeden až tři šoky za jednu kapitolu)
A co se mi na tom tak líbí? Inu...
Za prvé - postavy. Ty jsou naprosto úchvatné. Hlavně jejich originalita. Každá má něco svého, co nemá žádná jiná. Pozdrav, dovětek, smích, hlášku, něco. Zbraň jsem taky neviděla žádnou dvakrát... ať už to byly rukavice, trojzubec, katana, dynamit, nože nebo cokoliv dalšího. A ty povahy - některé můžou být klišé, ale mně to vůbec nevadí.
Člověk narazí na úplně neschopného hlavního hrdinu, který zkazí, na co sáhne, ale po spolykání tablet se z něj stává frajer (Tsuna); uřvaného šermíře, který dvakrát málem natáhne (Squalo - italsky "žralok"); neustále se smějícího následníka trůnu se slabostí pro krev (Belphegor); už poněkolikáté žijícího maniaka, co chce ovládnout svět (Rokudou Mukuro - japonsky "šest posmrtných světů" a "mrtvola" nebo "kostra"); vysmátého baseballistu, kterému docela dlouho trvá, než si uvědomí, že to fakt není jen hra (Yamamoto); na záporáka, jehož moc sahá za hranice lidského chápání, lítá si po obloze, miluje květiny a je div, že ještě nemá cukrovku (Byakuran - japonsky "bílá orchidej")... a na spoustu dalších.
A i přes to se svými oblíbenci člověk prožívá vzestupy i pády. Často i proti své vůli...
Jednou jsem někde četla, že Akira-sama (stvořitelka) přišla se zvláštními nebo podivnými postavami, a já musím souhlasit. Každá postava je něčím střelená. A většinou opravdu hodně.

Za druhé - téma. Tsuna - výše popsané nemehlo - se má stát bossem jedné z nejmocnějších mafiánských rodin. Tak to potěš koště, říkala jsem si. Nakonec se z toho ale vyklube cesta do budoucnosti a záchrana světa. Originální, až to bolí. Kolik mafiánů cestuje do budoucnosti, aby zachránili svět?

Za třetí - ehh. Nevím, jak to pojmenovat, ale je to něco, co by podle mě měla mít každá manga, každý seriál, každá knížka a tak dále. Možná hloubka a humor.
Hloubka náleží vážnějším tématům, ale podle mě by měla být ve všem. Protože díky hloubce si z toho, že jste knížku/mangu/film/atd. viděli nebo četli, něco odnesete. Nemusí to být nějaké morální ponaučení nebo tak něco, ale něco, kvůli čemu na tohle dílo nezapomenete. I kdyby to měl být svíravý pocit, když jste viděli, jak se váš oblíbenec hroutí k zemi. I kdyby to mělo být vědomí, že jste prořvali většinu beznadějných momentů jen proto, abyste se pak radovali, jak to klaďas záporákovi nandal. I kdyby to měla být nikde nekončící fascinace dílem samotným nebo jeho postavami.
Já vím, že i kdyby další kapitola byla ta poslední, nikdy na hloubku KHR nezapomenu. Navěky mě bude fascinovat Byakuran, i když budu vědět, že Tsunu vážně zabil. Můj oblíbenec a bishík číslo jedna bude vždycky Mukuro, i kdyby ho zase zavřeli do vězení (však on jim zdrhne). A taky budu pořád jen kroutit hlavou, jak se sakra někomu tak skvěle povedlo skloubit počasí a mafii.
Humor... bez oddechových momentů by to přece nebylo ono. Ať to jsou scény, kdy se Gokudera snaží vykoupat svoje kotě, nebo Tsunovy ksichty pokaždé, když nastane neočekávaná situace, nebo Byakuran alá klauník tančící po monitoru. Humor nikdy neuškodí.

Uf, konečně jsem to napsala všechno. Vím, psala jsem to zbytečně, ale musela jsem. Takhle skvělá práce za to prostě stojí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama